V rytmu bušícího srdce

Nový začátek 2.

Vyšli jsme z vrátek a já uviděla toho kluka přímo naproti našemu pronajmutému baráčku, zacházel do domu se svým bratrem.
Když zavíral za sebou dveře do domu, podíval se na mě dlouhým pohledem a usmál se.
Byla jsem mimo, nejen že bydlíme ve stejném městě Alton, ale také ve stejné ulici a přímo naproti sobě.
Řekla jsem si že už odsud nechci nikdy odjet...

Neděle.
Vše vybalené, uklizené a snad i doslova vyleštěné.
Už od včerejška pořád koukám z mého pokoje na protější dům, dokonce mám u okna stoličku.
Mám takový pocit že jeho pokoj je úplně naproti tomu mému, tak i okna, ale může to být jen omyl a nebo také velká, úžasná náhoda...
Po všem tom vybalování jsme se s mamkou rozhodli zajet si prohlédnout okolí a třeba se i více začít bavit.
Hned po obědě jsme vyrazili.
Nejdříve jsme jeli se podívat kolem mé nové školy, měla tak 4patra a vypadala dobře, ještě aby tak chodili dobrý lidi.
"Tak se ti líbí?" "Ano, líbí se mi" odsekla jsem.
Přála jsem si s ní povídat ale bála jsem se. Pořád to ze mě a cítím že i z ní nevyprchalo.
Ale mamka to zkoušela dál...
"Hm, tak už zítra. Myslím si že sem určitě zapadneš" usmála se.
"No jo, mám celkem strach abych se přiznala". "Nemáš čeho, jsi moje statečná holčička" dala mi ruku na stehno.
"Děkuju... děkuju za podporu."
Ticho.
Abych situaci odlehčila, pustila jsem rádio.
Netuším co to bylo za stanici, ale hrály moje oblíbené písničky a tak jsem si začala zpívat. Po chvíli se ke mě přidala máma.
Smály jsme se, přišlo mi že se to mezi námi lepší.

Po pár hodinách projížďky jsme se vrátili domů, mohlo být kolem 16:00
A já z toho byla nějaká unavená, a tak jsem si zalezla k sobě do pokoje, pustila si televizi a lehla jsi.
Po chvíli jsem omylem usla.
"Večeře!"
Uslyšela jsem a probudila se.
19:06 na hodinách, protřela jsem si oči a šla se najíst.
Poté jsem si připravila věci do školy.
Měla jsem v plánu si vzít modré trhané džíny s ctoptopem na kterém byl nápis"BROKLIN".
Když už jsem měla vše hotové, začal se ve mě probouzet strach z pondělí... Říkala jsem si, co když se jim nebudu líbit...
Nemohla jsem usnout a tak jsem si sedla na stoličku a pozorovala z okna co se kde děje...