V rytmu bušícího srdce

pondělí

Je pondělí, 28.7. a já jdu do té nové školy...
V noci jsem vůbec nespala, zdál se mi divný sen, byla v něm malá holčička, která si luskala do rytmu něco jako když vám buší srdce, pak se usmála, otočila se a začala utíkat, pak jsem uslyšela jen křik a probudila jsem se.
Bylo 04:06, už se pomalu rozednívalo.
Ležela jsem 5 minut, pak 10 a nakonec jsem vstala a šla se podívat z okna. Projížděla okolo žlutá dodávka, té jsem nějak pozornost nevěnovala, věnovala jsem se bohužel zataženému oknu na proti mému pokoji a říkala jsem si, proč jsem tak blbá a vůbec jsem koukala jak se převlíká. Zase se mě zmocnil pocit zoufalství, bylo to tak trapné. Představovala jsem si co bude až se s ním zase někdy setkám. Promnula jsem si obličej a šla si ještě lehnout. Byla jsem unavená, ale nemohla jsem usnout. Jen mě popadaly různé myšlenky...

07:00 zapípal mi budík, „konečne..." zamumlala jsem. Vstala jsem a šla k oknu, naproti v pokoji bylo roztaženo, ale nikdo nikde.
„asi už šel do školy" opřela jsem si hlavu o zeď u okna a dál koukala z něj.
Najednou se dole v domě otevřeli vchodové dveře do domu a vyšel z nich on. Jeho hnědé vlasy byly řádně učesané na patku, na sobě měl zelenou mikinu s bílími pruhy na pažích, kakaové kraťasy a černé tenisky značky Vans. Vypadal opravdu skvěle. Než otevřel vrátka ještě párkrát pohladil svého pejska, myslím že to byl rotvajler, v psích plemenech se moc nevyznám. Tentokrát jsem si dala pozor, aby mě neviděl a tak jsem odstoupila od okna. Po chvíli jsem se tam podívala a nikdo nikde, asi už odešel. Byla jsem tak ráda ale mojí radost překazil čas na budíku „07:15" za 15 minut mi jede autobus a já nestíhám. Rychle jsem běžela do koupelny vedle mého pokoje, nikdo nic neslyšel, jelikož tam nikdo nebyl. Máma si hledala novou práci a tak lítala po úřadech, manželé Rounthovi byli na ranní kávě u novomanželů Wilsonových měli prý malinkou dcerušku Elis, ještě jsem je neviděla ale vím že bydlí na konci ulice. Když sem vyběhla z koupelny rychle jsem se oblékla, učesala, popadla batoh a běžela dolů do kuchyně pro svačinu. Vyběhla jsem z domu a běžela na zastávku, trvalo mi asi 6 sekund, než jsem si uvědomila že běžím špatným směrem a tak jsem to otočila.
Doběhla jsem na zastávku, která byla o dvě ulice dál. Akorát přijel autobus a já nastoupila.