V pátek když jsem mířil do školy jsem se díval kolem sebe, jestli neuvidím nějaké spolužáky. Jestli náhodou nebydlí blízko nás.
Přišel jsem do areálu a díval se po Jiminovi, ale zase jsem ho nikde neviděl. Bylo to divné protože teď už Jimina nevídám.
Kdy jsem ho viděl naposledy? Už vím v úterý.
To je divný. Už mě neobtěžuje
G-dragon. Počkat co když něco udělal Jiminovi? Byl to můj první kamarád na týhle škole!
Rychle jsem se rozběhl jestli nejsou za školou. Nikdo tam nebyl. To je divné, podle všech vždy před zvoněním bývají tady. Začal jsem panikařit. Co když něco udělali Jiminovi?!
,,Bože uklidni se Kooku. Dýchej" Říkal jsem si abych se uklidnil.
Když jsem se uklidnil, začal jsem hledat Jimina.
Najednou jsem slyšel něčí nářek. Rozběhl jsem se za zvukem.
Šlo to od šaten fotbalistů.
Když jsem tam doběhl, uviděl jsem Jimina a...G-dragon?!
Já toho šmejda zabiju. Jimina byl skoro nahý, měl zavázané oči a plakal. Ten šmejd ho tam oblizoval a ošahával. Jimin jen prosil aby ho nechal být, nemohl nic dělat. Měl svázané ruce i nohy.
,, Ty šmejde" Zařval jsem na
G-dragona.
Než stihl cokoli říct, byl jsem u něho a dal mu pořádnou ránu pěstí, ten se ani nestihl vzpamatovat a ležel tam na zemi.
Měl jsem dost času abych Jiminovi rozvázal nohy, ruce i oči.
Měl po těle modřiny, asi od toho jak se snažil bránit. Začal jsem ho utěšovat. Ale nebylo to nic platné, stále plakal a nešel utišit. Když jsem se ho zeptal kde má oblečení, ukázal na hromádku cárů na podlaze, po chvíli ze sebe dostal,, on to ze mě serval" A ještě více se rozbrečel. Snažil jsem se najít nějaké oblečení. Ale jediné co jsem našel byl fotbalový dres a nějaké kraťasy. Lepší než nic. Dnes jsem místo školy vzal Jimina k nám domů, protože jsem ho nemohl nechat takhle jít do školy a navíc nevím kde Jimin bydlí. Co jiného mi zbývalo. Takže jsem Jimina odvedl k nám domů. Ale nepozorovaně, aby nás nikdo neviděl že se ulejváme.
Jimin stále vzlykal a nedostal jsem z něj ani jedno normální slovo.
Kde se v něm sakra pořád braly ty slzy?!
Vždyť už brečí hodinu a půl v kuse...
Šel jsem k němu a naznačoval, aby dýchal. Nádech, výdech, nádech, výdech.
Už pomalu přestával plakat, ale pořád trochu vzlykal.
Když už byl schopen, alespoň trochu mluvit, zeptal jsem se ho
,, Co se stalo? "
,, On...on...mě zatáhl za školu ale-ale protože jsem se snažil utéct a aby nás nikdo neviděl....tak mě zatáhl do těch šaten" Říkalo se mu to na první pohled velice těžko.
,, A proč ti to udělal? " Pořád mám takový těžký otázky!
,,Protože měl na TO chuť a já byl poblíž a snadno přemožitelný"
A po těchto slovech propukl znovu, ten nezastavitelný pláč.
Dal jsem mu napít.
Rychle jsem vyběhl po schodech do svého pokoje, abych dal Jiminovi nějaké oblečení.
Nemůže tu přeci chodit v nějakém špinavém, upoceném a smradlavém dresu. Donesl jsem mu kalhoty a triko aby se převlékl.
Nevadilo mu že se svléká přede mnou.
Mně by to třeba vadilo.
