Jemně přejížděl po mích bocích... Choval se ke mně jako ke kořisti.
Byl tak dravý... Ale zároveň tak jemný.
Prosím 🙏 nezlobte se na mě... Ale já prostě nedokážu psát nic takového.
~Time skip~
Jungkook
S Jiminem jsem si to náramně ve sprše užil.
Ale bylo na čase abych se vrátil domů.
,, Minie? "
Zavolal jsem z jeho ložnice když byl v kuchyni.
Hned přiběhl.
,, Ano... Co se děje? "
,, No~"
,, Ano? "
,, No... Měl bych se ukázat doma."
,, Jo~ Aha..."
Zvedl jsem se z jeho postele a pomalu jsem k němu došel a obejmul ho.
,, Ale neboj... "
Zašeptal jsem mu do ouška.
,, Máme celý den"
A jemně jsem ho skousl.
Položil jsem mu pár jemných polibků na krk.
,, Kooki? "
,, Ano? "
,, Než se vrátíme k vám... Mohli by jsme jít ven někam na jídlo... A jen tak se projít"
,, To zní dobře"
Pomaličku se odtáhl a šel se převléct.
Já se asi půjdu převléct do toho co jsem měl včera večer na sobě... Protože teď mám na sobě Jiminovo staré úplně vytahané triko.
Tak tedy... Převlékl jsem se. Jimin také a vyšli jsme z jeho domu.
Jimin se tu v Busanu hodně dobře vyzná...
,, Půjdeme na to nejlepší sushi co tu dělají"
Vypískl Jimin a trochu přidal do kroku.
A měl pravdu.
Zavedl mě do menší, skoro prázdné restaurace...
Ale sushi tam měli to nejlepší co jsem kdy jedl.
Byl to náš oběd.
Zbytek dne jsme se jen tak toulali po městě.
Jimin mi ukázal jeho oblíbená místa.
Nakonec jsme se dostali do parku.
Byl vážně nádherný.
Dostali jsme se do altánku. Tam jsem si s Jiminem stoupl doprostřed a obejmuli se.
,, Nikdy tě nechci ztratit Minnie"
Pošeptal jsem mu do ouška.
,, Já tebe taky ne"
Pošeptal mi nazpátek a obejmutí zpevnil.
Nakonec jsem se musel odtáhnout protože se stmívalo a já už musel domů.
Vyšli jsme z parku a mířili ke mně domů.
Zase začalo sněžit... Vážně divné tady v Busanu.
Trochu jsem zrychlil krok.
Cítil jsem divný pocit... Jako kdyby se mělo stát něco hodně zlého.
Dorazili jsme ke mně domů.
Otevřel jsem.
,, Kde jsi byl Jungkooku! "
Vykřikla matka hned co jsem otevřel dveře.
,, S Jiminem! "
,, Na Štědrý den má být rodina spolu! "
Vykřikla naštvaně.
Jen jsem stál se zkamenělím pohledem a ani se nehnul.
Přišla ke mně a dala mi facku z leva.
Jen jsem se za to místo držel a nic nedělal...
Hned na to mi přistála další z prava.
,, Proč jsi se vracel!? "
Zařvala na mě.
,, Ptám se znova... Proč jsi se vracel!? "
,, Oznámit že zůstávám s Jiminem! A už se sem nikdy nevrátím! "
Prudce jsem se otočil. Chytil Jimina za zápěstí a táhl ho pryč.
Po deseti minutách jsme došli na velkou křižovatku.
K mému údivu... Nasněžilo asi 5 centimetrů sněhu.
Jimin se zastavil a vytáhl ruku z mého sevření.
Otočil jsem se k němu a on mě obejmul.
Samozřejmě jsem mu objetí oplatil.
,, Je mi to líto Kooki "
Začal jsem plakat. Načež mě Jimin začal hladit po zádech.
Odtáhl jsem se.
,, Není ti už zima Minie? "
Trošičku jsem se zasmál.
,, Když o tom teď mluvíš... Jo trochu jo"
A taky se trochu zasmál.
Osvětlovala nás lampa a sněžilo.
Kouzelné!
Rozešel jsem se a zamířil k Jiminovu domu.
Ale to jsem neměl dělat.
Min byl jen tři metry za mnou.
Otočil jsem se.
Skřípání pneumatik... Náraz... Krev... Jimin... Krev... Silnější náraz... Krev... Krev... Krev...
,, Jiminie! "
Vykřikl jsem a běžel k bezvládnému tělu.
Vytáhl jsem mobil a hned vytočil sanitku.
Klekl jsem si. Jiminovu hlavu jsem si položil do klína, začal jsem ho hladit po vlasech a říkat mu hýčkavá slova.
,, B-bude to v-v pohodě Minie "
Vzlikal jsem.
,, Všechno to bude v pohodě "
Zlomil se mi hlas.
Auto co srazilo Jimina nabouralo do lampy... Která mě a Jimina před malou chvíli osvětlovala při našem nerozlučném objetí.
,, B-bude to v p-po-hodě"
Najednou ke mně natáhl svojí ruku a přiložil mi ji na obličej.
,, Kooki... "
Zašeptal polomrtvě.
,, Miluji tě a vždy jsem tě miloval. Ale slib mi... Že budeš šťastný i beze mě"
,, M-mini... T-to n-ne-neříkej! "
Vykoktal jsem.
Zadívali jsme se navzájem do očí. Pomaličku mu začali klesat oční víčka...
Až nakonec upadl do bezedného spánku.
Ruka mu začala upadat.
Rychle jsem ji chytil a znovu ji přiložil na svoji tvář.
,, Minie... To mi ne-nemůžeš
u-udělat"
To jsem se naplno rozbrečel.
Dříve tak bílý sníh... Byl teď pokryt krví... Krví nevinných.
Krví mého Jiminieho.
,, Proč?! "
Zařval jsem z plných plic.
Houkání sirén. Sanitka!
____________________________________
Příští kapitola bude nejspíš poslední 😉.
