I trust you Shawny❤️🙈

Překvapení

Ráno mi rodiče oznámili, že nám personál v hotelu doporučil pobyt na chatě u jezera. S nadšením jsem přikývla. A začala jsem si opět zabalovat, teď už menší kufr. Mezitím mi zavibroval telefon, podívala jsem se na něj a uviděla Shawnovo jméno. Jo a zapomněla jsem vlastně říct, že jsme si vyměnili čísla. Začala jsem se culit nad jeho zprávou.

"Ahoj, nemáš dneska čas?"

"Podle toho, co máš v plánu? " Odpověděla jsem.

A při té příležitosti jsem mu oznámila, že mám s rodiči v plánu jet na chatu u jezera. Řekl mi, že ta chata je naprosto úžasná, protože na ní sám strávil pár dní.

Měli jsme se sejít v zahradě u hotelu. Když jsem tam přicházela, už na mě čekal s úsměvem na tváři jako vždy.

                              ***

Shawnův pohled

Když jsem jí uviděl přicházet, tak se mi rozzářil obličej do pokřiveného úsměvu, nešlo to zastavit. Procházeli jsme se po hotelové zahradě a vyměňovali si naše storky ze života.
Zeptal jsem se jí, jestli nemá nějaké sourozence. Viděl jsem, jak okamžitě strnula a jako kdyby nedýchala. V té chvíli jsem věděl, že jsem se na to ptát neměl. Chtěl jsem to zamluvit, ale než jsem stihl něco říct, začala mi odpovídat.

"Měla jsem bratra Dana, před rokem se vyboural... Byla to nehoda a hlavně to byla chyba někoho jiného. Ten člověk jel v protisměru, ani se nezastavil a jel dál. Do teď nikdo neví kdo to byl. Ten den slavil své 19. narozeniny a zrovna mě jel vyzvednout."

Bylo mi jí líto. Když jsem uviděl, že jí po tváři stékají slzy, neváhal jsem a okamžitě si jí přitáhl do pevného obětí. Už nikdy jsem ji nechtěl pustit. Nemusel jsem ani nic říkat, věděl jsem, že jí tohle úplně stačí.

Byl skvělý pocit ji držet v náručí. Bylo by to skvělý do tý doby, než ji zazvonil telefon. Zavolali ji rodiče, že už musí vyjet. Bylo mi líto, že už musí pryč. Chtěl jsem ji znovu vidět. Kdykoliv. Když jsme se loučili, tak jsem jí dal pusu na čelo a omluvil se, že jsem ji to připomněl.

                               ***

Celou cestu jsem přemýšlela, co všechno se dneska stalo. Dal mi pusu na čelo, objal mě, viděl mě brečet. Ještě mě nikdo kromě rodičů brečet neviděl. Proč on ano?!

Po příjezdu jsem si opět vybalila a šla se s rodiči projít. Prošli jsme si celé okolí, poznali pár milých lidí, navečeřeli jsme se v místní hospůdce. Chtěla jsem si protřídit myšlenky, a tak jsem řekla mamce s taťkou, že cestu do chatky znám, a že už půjdu.

Přišla jsem před náš krásný, útulný, dočasný domov. Sedla jsem si na molo s nohama ponořenýma do vody. V odraze byl vidět měsíc a nade mnou byla černá obloha posetá zářivě zlatými hvězdami.

Za sebou jsem slyšela přijíždět auto. Otočila jsem se a nemohla jsem uvěřit svým očím, koho po tak náročném dni vidím.