3. První snídaně

74 4 0
                                    

Je půl sedmé ráno a mladá nebelvírka schází schody do společenské místnosti, po včerejší cestě vlakem, rozřazování, vyhlášení primusů a opakování pravidel se rozloučila se svými přáteli a šla rovnou spát a tak není divu že vstávala tak brzo a může být na sebe pyšná neboť brzké vstávání nepatří mezi její kvality.

"Dobré ráno, jak se těšíte na naší první hodinu? " Nevill se na ní podíval a pozvedl jedno obočí, ale to už si ho naše hlavní postava nevšímala a očima skenovala stůl a nandavala si na talíř vše co by jí mohlo dodat energii na jejich první dvouhodinovku v tomto roce a jelikož jsou to lektvary se zmijozelem bude tý energie potřebovat hodně. "Víš Ginny já chápu že teď máme lektvary" Rudovláska se na něj nechápavě podívala, ale vybídla ho aby pokračoval a řekl ji co mu leží na srdci a nebo taky v žaludku, když už jsme u tý snídaně "ale nebylo by taky dobrý kdyby se mohl najíst i zbytek Nebelvíru" Seamus vedle něj vyprskl smíchy a taky zároveň dýňový džus, který zrovna pil a vysloužil si na to nehezký pohled od Ginny, která řekla že je prase naklonila se přes stůl, dala mu pohlavek a odcupitala si to pryč z velké síně za stálého chychotání Deana a Nevilla.

Mladou nebelvírku vyprovázel pohledem z velké síně její buď kamarád nebo taky ne jménem Blais Zabini, ale hned zase obrátil zrak ke své raní kávě, která měla možná jen o dva odstíny tmavší barvu jak on a zamračil se, jeho nejlepší kamarád po jeho levici se na něj díval dost skepticky a jelikož nejsou nejlepšími kamarády jen tak pro srandu tak o citech, které jeho kamarád přechovává k jisté nebelvírce věděl že ano. "Jsi debil víš to? " Blais po něm šlehl pohledem "sám jsi debil ty vole" A blonďák vyprskl smíchy "jako vážně to měla být tvoje obrana pro to že se chováš jako debil a neumíš prostě za ní jít a říci jí že jsi to tehdy myslel vážně" Čokoládový had ho probodl očima, ale po vyzývavém pohledu svého přítele pohnul hlavou a přerušil tak oční kontakt a zamračil se jak je u něho poslední dva dny zvykem a jo věděl že má blondýna pravdu, ale nemohl za Ginny jen tak přijít a všechno to na ní vybalit....znova, sám by si dal nejraději do nosu za to že tehdy při závěrečné bitvě Ginny vyhledal řekl jí co k ní cítí, políbil jí a pak zase zmizel.

Ještě mu moc na náladě nepřidává ani to že tak jako tak mu to je celé k hovnu neboť je pořád zadaná s Harrym 'dvakrát jsem přežil smrtící kletbu' Potterem.

"Jdeš taky nebo budeš dál zabíjet pohledem tu zeď" Zmijozel se otočil na své přátelé a velmi neochotně se zvedl neboť věděl co ho teď čeká a nejraději by běžel do zapovězeného lesa než aby měl dvouhodinovku s divkou, kterou miluje, ale která ho očividně nesnáší.

Zakázána láskaKde žijí příběhy. Začni objevovat