Tajemství hory

98 9 0
                                    

Něco se mnou třáslo, otevřela jsem oči byl to Lukas, viděšeně se na mě díval.  Objal mě. Naštěstí si v pořádku nevím co bych bez tebe dělal...

A mimochodem co se tady stalo ti dva tady leží, a ty taky, jak si to udělala? Já- já nevím Lukasi na nic si od tý doby co si omdlel nepamatuju. Lukas se na mě usmál a chtěl mi pomoct zvednou se, já ale byla rychlejší už jsem stála a držela hoza hlavu. Utrhla jsem čistý kus svého trika a obvázala mu krvavou hlavu. Protestoval že to nic není, moc mu to ale nepomohlo :). Díval se na mě tychle dýchal, ale pak se otočil. Zmateně jsem se na něj dívala, nic mi ale neřekl a jen šel dál.

Voda byla slišet víc a vícaž jsem i malý potůček uviděla. Najednou před námi byly dvě cesty, potůček směřoval na pravo ta levá cesta byla tichá, žádný zvuk z ní nevycházel. Lukas se zastavil a díval se na obě cesty instinktivně jsemšla na pravo za vodou. Lukas se za mnou zeptal: Víš to jistě? I ta levá cesta vypadá slibně. Vím co dělám Lukasi, bez vody bychom nepřežily dlouhou cestu. Už nic nenamítal a šel se mnou cestou s potůčkem. 

Slyšela jsem vědší proud vody, i ten malí potůček se začal zvětšovat. Přede sebou jsem viděla vodu a přes ní most, byl vratký se starým strouchnivělím dřevem, ale prošla jsem přes něj, bolest u srdce začala být nesnesitelná, nevšímala jsem si toho a šla dál. Most se začal zvedat.před sebu jsem viděla plácek porostlí krásnými kvetoucími bylinami. Noha mi dopadla na pevninu,šla jsem k levanduli utrhla jsem si ji spolu s něčím co neznám,ale dala jsem si to do kapsi u kalhot. Najednou jsem si všimla že u protřed plácku je nějaký malí slopec a naněm ležel polštář s něčím modrým. Přišla jsem k tomu blíž, bylo to vejce. Viki? Kde si? Trhla jsem sebou a schodila vajíčko z podstavce jen tak tak jsemho chytila a v tpm se plácek začal třást. Cítila jsem jak semi něco vipaluje ke kůži u srdce.

Vajíčko prasklo něcoz něj vyletělo, vypadalo to jako pták, který měl místo křídel ohnivé plameny. Zastavil sepřede mnou a promluvil namě jemným a milím hláskem: Moje jméno je Maki,jsem onivý fénix jediný svého druhu a jsem tvoje strážkyně i kamarádka, není časna vibavování, musíme jednat za pár minut na tvého otce zaútočí musíme mu pomoct. Nechápavě jsemse na ni dívala. Jak mu můžeme pomoct Maki? Jednoduše, zavolej svého přítele co je tu s tebou, musíte namě letět. Poslechla jsem zavolala jsem Lukase, který byl v mžiku u mě.

Vlkodlačí tajemstvíKde žijí příběhy. Začni objevovat