Zachránila jsem ti život,tak teď ty zachraň ten můj...

Kapitola druhá - Krádež Ancient Wintersu

"Europo".Zavolal si mě Laufey.

"Ano pane?"

"Vydáš se na Ásgard a ukradneš zdroj naší síly Ancient Winters".

"Co Heimdall ten mě přece pozná".

"Ne,když tě proměním v lidskou bytost,ale povaha ti zůstane".

"Chápu.Ale co ostatní,co když mě poznají?"

"Nepoznají".Pousmál se a položil dlaň na mou hlavu.

Byla jsem člověk,měla jsem dlouhé hnědé vlasy a oči jsem měla zelené.Pak jsem měla luk a šípy.

"Teď běž ,až dojdeš na kraj propasti a tam zařvi k nebi Heimdalle je čas".

"Rozumím pane".

"Nezklam mě".

Kývla jsem a odešla.Ty podpadky byly strašné.Ani nechápu jak v tom jsem kdysi mohla chodit.Luk taky nic moc.Ten ledový je víc přesný.Došla jsem k propasti,o které mi řekl Laufey.Vzhlédla jsem k nebi a zařvala.

"Heimdalle je čas".

Po chvilce se objevilo světlo a já se ocitla někdy jinde.

"Europo,ty žiješ".Slyšela jsem jak říká nějaký černoch.

"Samozřejmně že žiju".Podívala jsem se na něj vražedným pohledem.Chtěla jsem na něj zaútočit,ale nechtěla jsem vzbudit pozornost.Přešla jsem nějaký most a lidé se na mě koukali.Občas jsem zaslechla "To není možné" nebo "On žije".Nereagovala jsem na to a šla dál až jsem došla ke hradu.Stráž mi automaticky otevřela a mě se to zdálo víc jak snadné.Přišla jsem k nějakému chlapovi,který tam stál a koukal na mě.

"Chci jít dál" řekla jsem přísným tónem.

"Ohlaste se".Řekl a povytáhnul obočí.Jeho oči směřovali na moji hruď.

"Europa" řekla jsem a zvedla jsem hlavu abych vypadala důležitě.

"To není možné Europa zahynula před půl rokem na Jotunheimu".

"Ukázala jsem mu luk a okamžitě se mi pokonil".

"Omlouvám se nevěděl jsem..."

"To si nevěděl a teď mě pusť"Řekla jsem ještě přísněji než před tím.

Otevřely jsem mi dvoukřídlé dveře a objevila jsem se v nějaké velké síni.Na konci stálo 6 mužů a 2 ženy.Ten první měl šedé vousy a měl pásku přes oko?Asi jo.Další byl blonďák a druhý černovlasý.Pak ti 3 další jsem nepoznala ale tu jednu jsem jakoby znala i neznala.Někoho mi připomínala.Tu další jsem nepoznala,ale byla to nějaká stařena.Ta černovlasá se na mě podívala a v obličeji měla jisté překvapení.Okamžitě ke mě přiběhla a objala mě.Já jen stála a koukala do předu.

"Europo já jsem si myslela že si umřela tam na Jotunheimu".

Podívala jsem se na ní nepřítomně.V obličeji jsem měla neutral výraz a koukala kolem sebe.

"Europo".Řekla a já se naní podívala.

"Co je?" řekla jsem povrchním tónem.

"Jsi jiná".

"To bych řekla a teď jdu ven".řekla jsem a už jsem chtěla odejít jen mě někdo chytil za loket.

"To chceš někam jít,sotva si přišla!" Otočila jsem se,kdo to na mě mluví.Byl to ten černovlasý.

"Ty mi nemáš co nařizovat!Neznám tě a znát tě ani nechci" Jeho to překvapilo a koukal na mě.I všichni ostatní.

"Ty si mě nepamatuješ?Jsem Loki,zachránila jsi mi život".

"Aha já ti zachránila život,tak o tom nevím a začínám litovat toho že jsem tě zachránila".

V jeho obličeji bylo víc než překvapení.Byla tam směsice bolesti,smutku a vzteku.**

Trhla jsem rukou aby mě pustil odešla jsem do pravého křídla ,směrem ke zbrojnici.Otevřely se mi dveře a viděla jsem stráž jak jde směrem ke zdroji síly Jotunheimu.Já vytáhla dýky a běžela směrem k nim.Otočili se a já jim podřízla hrdla.Dýky jsem pustila na zem a přišla k Wintersu.Vzala jsem ho a viděla jak mříž se hýbe a vyšel nějaký bronzový muž.Ničitel.Jeho slabé místo byly ,kde vypouštěl plameny.Vrazila jsem mu dýky a padl na kolena.Já odešla i s Wintersem.To už jsem ale nebyla člověk,ale zase obryně.Mezitím,přiběhli ke mě vojáci,ale já je zmrazila.Jakobych se tady vyznala.Všechno mi totu něčím připomínalo.Nechala jsem to být a odešla na ten most.

"Stůj" slyšela jsem.

Otočila jsem se a tam stál ten černovasý,blonďák a ten stařec,byl ale na koni.

"Proč?"

"Poslal tě Laufey?"

Přišla jsem k nim,Winters jsem měla připravený,kdyby náhodou zaútočili.

"Ano,proč?" řekla jsem.

"Jsi ledová obryně".

Řekl ten blonďák.A já se na něj podívala.

"Jistě že.Mému pánu Laufeyovi budu sloužit dokonce života".

Ten černovlasý se na mě díval podezřelým pohledem.Skenoval mě.Ale já jakobych ho už někdy viděla.

"Proč si to vzala?" řekl ten stařec.

"Abychom mohli zaútočit".řekla jsem a dodala jsem škleb.

Couvala jsem a Winters jsem měla připravený.

"Kde?" řekl blonďák.

Utíkala jsem a viděla jak oni utíkají za mnou.Winters jsem poslala portálem ,ale já jsem se začla proměňovat.Byla jsem zase tím člověkem.

Otočila jsem se a ten černovlasý se zastavil.

Namířila jsem na něj luk a šíp a chtěla jsem už ho vypustit.Jenže jsem minula a to mi přišlo draho.Blonďák mě chytil a já se začala vzpouzet.Řvala jsem oči jsem měla červené a chtěla se bránit.

Ten černovlasý chtěl ke mě přijít.

"Ne, to není Europa".

"Jak to?Vždyť přece je to ona nevidíš?"

"Má v sobě ledového démona".

Vzali mě do cely ,kde mě zavřeli.Já byla zase ledová obryně.Sedla jsem si do prostřed místnosti a hypnotizovala strážce.

Nechtěl mě nikdo hlídat,protože se mě báli.Každý někam utekl.Seděla jsem tam ani né den a slyšela jsem jak někdo útočí na Ásgard....