Zachránila jsem ti život,tak teď ty zachraň ten můj...

Pátá kapitola - Miluju tě,navždy...*Konec*

Nemohl jsem se vzpamatovat z toho ,co právě Europa udělala.Ona je prokletá a určitě utekla na Jotunheim.

"Sif".křikl jsem a ona hned přiběhla.

"Musíme na Jotunheim,je tam Europa".Z menšími bolestmi jsem vstal.

"Dobrá".Šli jsme přes chodbu a došli ke dveřím,které vedly k Bifrostu.Přešli jsme Bifrost až došli k Heimdallovi.

"Na Jotunheim".Řekl jsem a objevili jsme se na Jotunheimu.

Z úst se mi lynuli obláčky páry a podíval jsem se na Sif.Krok po kroku jsme šli a já měl obavy o Europu.

--------------------------------------------

Stála jsem po boku Laufeysna a byla jsem oděna do Ásgardských hadrů.Nesnesitelně mě to svědilo,ale já si to nechala.Byli hezké.Viděla jsem 2 postavy,které se k nám blížili.Upozornila jsem Laufeye aby byl obezřetný.Přikývnul a v rukou držel Winters.

---------------------------------------------

Už jsem viděl Europu.

"Co zde chcete?"Řekl Laufey.

"Aby Europa se vrátila s námi".řekla Sif.

Všichni se zasmáli a Europa tam jen stála.

"Když ji přesvědčíte".Pobídl jí ať příjde k nám.Ona seskočila a s chladným výrazem šla k nám.

"Europo"řelkla Sif.

"Co zde chcete?"řekla 

"Chci aby ses vrátila domů".

"Já jsem doma".Otočila se a šla k Laufeyovi,který byl od nás vzdálený nejméně dobrých 5 metrů.

"Europo máš tu čest je zmrazit".Podal ji Winters.

"Nedělej to Europo".

"Do toho zmraz je".*

"Europo vspomeň co jsme prožili,jaké dobrodružství".

Znejistila ,ale Winters stále měla připravený to byla má chvíle.

"Zmraz je dělej".

"Europo,vzpomeň si jak si mě učila střílet z luku a mě to nikdy nešlo,jak jsi mi pořád říkala že jsem stále do sebe uzavřený,jak jsme si hráli u toho stromu a ty jsi se mi svěřila,že bys tam chtěla se provdat pod tím stromem.Jak jsi mi zachránila život".

Ona se na mě dívala se smutkem a bolestí v očích.

"Vzpomínám si".šeptla.

Najednou se chytla za hlavu a začla křičet.Winters spadl na zem a roztříštil se na tisíc kousků.Popadl jsem Europu do náručí a utíkali se Sif.

"Heimdalle,dělej,jde nám o krk".zařval jsem a Objevili jsme se u Bifrostu.Klekl jsi a položil Europu na zem.Byla tak nevinná.

Pomalu otevírala oči a já zase viděl její zelené oči.Párkrát zamrkala.

"Co se stalo?"řekla zase svým hlasem.Který jsem tolik miloval a ,který mi dokázal vehnat úsměv na tvář.

"Řekněme,že ti Loki zachránil život".řekla Sif a vstala a odešla za Heimdallem.

"Tak ty jsi mi zachránil život?" řekla s úsměvem.

"Dlužil jsem ti to".

"Vím,a proto ti za to musím něco dát".Byl jsem překvapený.

"A co to bude".Cítil jsem jak chytla přitáhla si mě k sobě blíž.Dívala se mi do očí a já se jí do jejich vpíjel,jako inkoust.Cítil jsem její dech.Políbila mně.Na tohle jsem čekal celých 6 let.Její rty byly měkké,hebké a chutnaly po jahodách.Zavřel jsem oči a přivil jsem si ji k sobě blíž.Když se odtrhla dívala se mi do očí a to co řekla mi vzalo dech.