Píp...Píp....Píp....
Co to je za zvuk?... Proč necítím tělo?... Proč se nemůžu pohnout?...
Slyšel jsem otevření dveří a neznámé hlasy. Nerozuměl jsem jim nic. Jen své jméno. Snažil jsem se otevřít oči, ale nešlo to. Zkusil jsem pohnout s rukou. Nic.
Co se stalo?... Muze za to ten pád z mostu?... Může za to láska k Dominikovi?... To ne...
,,Je těžké říci, zda bude pan Tomka v pořádku... Je velmi malá šance, že by žil. Dokud se neprobudí, nemůžeme nic dělat" zaslechl jsem konečně nějakou větu. Ale děsilo mě to. Otevřeli dveře, ale neodešli.
Píp....Píp...Pííííííííp
,,Pan Tomka už zde není mezi námi..."
Co?! Ale ja tu jsem! Ta věc nefunguje! Já jsem tady!!
,,Sestro, zavolejte těm chlapcům a povězte jim to..." dveře se zavřeli. Nevěřil jsem tomu. Snažil jsem se o jakýkoliv pohyb, až se mi povedlo otevřít oči a sednout si.
Lůžko... Stroje... Bílá místnost...No do prdele!!
Vstal jsem a koukal po místnosti. Rychle jsem vyběhl ven a měl namířeno ke mě domů.
ČTEŠ
Já tě taky miloval! (DejTTem)
FanfictionSkočil jsem z mostu kvůli němu. Kvůli Dominikovi. Řekl jsem mu, ze ho miluju a nedočkal se jeho odpověď. Co bude teď? Půjdu do nebe nebo do pekla? Chci vrátit čas a zůstat tady s Dominikem. Kéž by to šlo...
