Já tě taky miloval! (DejTTem)

*2*

,,Same?! Dominiku?!" zavolal jsem na ně, když jsem je zahlédl v parku. Neotočili se ani nijak nereagovali. Rychle jsem běžel k nim.

,,Dominiku?..." chtěl jsem ho chytit za ruku, ale má ruka skrz jeho prošla.

Ne...To... To není možný...

Ještě jsem to párkrát zkusil, ale vždy prošla skrz něj. Chtělo se mi brečet. Nechtěl jsem věřit, že jsem mrtvý. Nechtěl jsem. Ale musel jsem. Utrpěl jsem si stékající slzy a šel s nimi.

,,Dominiku?... Prosím, slyšíš me aspoň?..."

,,Huh?.." podíval se kolem sebe.

,,Čo je Dominik?.."

,,Měl..Měl jsem pocit, že slyším Matyho..." sklopil hlavu a utřel si oči.

,,To je len v tvojej hlave.."

,,Ja vim..." zastavili se a sedli si na lavičku.

,,Dominiku, já tu jsem! Neni to v tvé hlavě! Je to skutečný!" zařval jsem a málem sr rozbrečel jako malý dítě.

,,Potřebuju být chvilku sám..." vstal a šel od Sama. Šel jsem před něj a koukal na j ého smutnou a uslzenou tvář.

,,Dominiku... Nebuď smutný..." podíval se před sebe a zastavil.

,,To nemůže být v me hlavě..." šeptl si. Koukal kolem sebe, jakoby něco hledal.

,,Nehledej... Jsem před tebou..." pomalu se otočil mým směrem.

,,M..Maty?..." do oci se mu nahrnuly slzy stejně jako mě.

,,Ty mě slyšíš..." přikývl.

,,Slyším, ale nevidím..."