Kapitoly Ahomineho a Děrovačky

DRUHÁ... TO, O ČEM JE LEPŠÍ NEMLUVIT - 1. část

„Urgh..." zabručela jsem ve spánku a trochu se pootočila. Byla mi trochu zima. Neochotně jsem otevřela jedno oko. Chvilku mi trvalo než mi došlo, že ležím v obýváku na rozložené pohovce. Rukou jsem sáhla k nohám a vytáhla si deku k hrudi a pořádně se přikryla. Vedle mě se ozvalo zamručení. Znovu jsem otevřela oči a zamžourala vedle sebe. Snědá pleť, vypracované tělo, zamračený výraz i ve spánku a tmavě modré vlasy. Prudce jsem se posadila a přidržela si na prsou přikrývku, kterou asi Aomine musel později donést. Promnula jsem si znovu oči a podívala se opět na toho krasavce ležícího vedle mě na zádech s jednou rukou zastrčenou za hromadou polštářů. Spokojeně jsem se pousmála, lehla si zpátky a opřela se o loket směrem k němu. Trochu jsem zasténala, jak mě celé tělo bolelo. Aomine mi dal pěkně zabrat. Ústa měl pootevřená a spal jako zabitý. Takže k tomu konečně došlo. Že nám to ale trvalo. Otázkou ale zůstává, jestli to včera byl jen sex nebo něco víc. Napřáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po hrudi. Přisunula jsem se k němu a objala ho kolem pasu. Opřela jsem se o jeho ruku a zase zavřela oči. Znovu jsem se probudila, když sebou začal trochu šít. Maličko jsem se od něho odsunula a čekala. Aomine se lenivě protáhl a pootevřel oči. Když si konečně všiml mé maličkosti, vystřelil s vykuleným výrazem do sedu a odsunul se. Co si neuvědomil bylo to, že spal na kraji pohovky. Ztratil rovnováhu a přepadl zády přes okraj lůžka.

„Krucinál!" zanadával s nohama ve vzduchu a spustil tak ve mně salvu smíchu. Narovnal se na zemi čelem ke mně a pokrčil nohy, aby si zakryl přirození. Jeho tváře byly trochu červené. Byl k sežrání. Prohnula jsem se na posteli jako kočka a spiklenecky se na něj usmála.

„Ahoj." Pozdravila jsem ho jako první, když chvilku mlčel a jen mě pozoroval. Aomine si odkašlal.

„A...ahoj." Vysoukal ze sebe. Doplazila jsem se k němu na kraj postele, deka mi sjela až k pasu. Aomine těkal očima mezi mým hrudníkem a podlahou. Rozhlédl se kolem sebe a otočil se ke mně zády.

„Proč přede mnou utíkáš?" zeptala jsem se ho. Aomine si znovu odkašlal.

„Neutíkám před tebou. Jen nejsem zvyklej ukazovat svýho kamaráda napravo a nalevo." Odpověděl svým hlubokým hlasem. Objala jsem ho zezadu kolem krku a přisunula hlavu k jeho uchu.

„Aomine, tvůj kamarád byl včera večer u mě na návštěvě minimálně dvakrát." Zašeptala jsem. Chvilku mu trvalo než mu došlo, jak jsem to myslela. Plácl se do čela a zakryl si oči.

„Ježíši, Airi." Zasténal. Sedla jsem si na okraj postele tak, abych měla jeho záda mezi mýma nohama. Napřáhla jsem se pro deku a přehodila ji přes sebe i Aomineho, když je najednou z něho takový stydlín.

„Lepší?"chtěla jsem vědět, jestli je spokojený.

„Hmm..." zabručel. Tak... a teď vyřešit, co s náma dvěma bude...

„Aomine?" oslovila jsem ho a on ke mně trochu natočil hlavu.

„Jo?"

„Včerejší noc byla pro tebe jen povyražení... nebo i něco víc?" zeptala jsem se tedy. Aomine se zamračil.

„Jak to myslíš?" nechápal. Obrnila jsem se trpělivostí.

„Zlato, ptám se tě, jestli sis se mnou chtěl jen užít a budeme dělat jako že se nic nestalo nebo jestli chceš být můj partner..." spustila jsem. Aomine se zamračil ještě víc. Než řekl další větu, tak si odkašlal.

„Ale my už přece partneři jsme." Zareagoval trochu nejistě. Teď jsem se zamračila zase já.

„Cože?" Aominemu začínala také docházet trpělivost. Vyskočil na nohy a otočil se ke mně.

„Panebože, Airi. Jasně jsem ti řekl, ať se mnou odletíš do Ameriky!" zvýšil trochu hlas. Asi se při této debatě necítil úplně ve své kůži.

„To jsi řekl spolu s tím, že je to proto, abych začala od začátku! Slovo partner, milenec, láska, nic takového v tvé řeči nepadlo!" dohadovala jsem se. Jak si mohl myslet, že spolu chodíme?!

„Z toho pozvání to bylo snad jasné!"

„To teda nebylo! Navíc ses mě za celou dobu nedotkl! Přišlo ti snad, že bychom dělali věci, co dělají partneři?" hučela jsem dál do něho. Aomine se podrbal po hlavě. Našel na zemi boxerky a natáhl si je.

„Bydlíme spolu, někdy spolu večeříme..."

„Máme oddělené ložnice." Přerušila jsem ho a vyhrabala se z pod deky, abych k němu následně přistoupila. Aomine se snažil dívat jinam, ale moc mu to nešlo.

„Dělali jsme snad tohle?" zeptala jsem se a pohladila ho rukama po hrudi. Zajela jsem mu pravačkou do vlasů.

„Anebo tohle?" přitáhla jsem si ho silou k sobě a políbila ho.

„Anebo tohle?" Zašeptala jsem a sáhla mu přes boxerky na přirození. Aomine na moment zasténal.

„To jsi mi dělala tenkrát na ošetřovně a to jsme spolu ani nechodili." Vyšlo z té jeho nevymáchané pusy. Ustoupila jsem od něho celá nasupená.

„Protože jsem tě, ty pitomče, měla ráda už tehdy!"

„Byla jsi s Jingujim a já měl taky holku!"

„Jo, tu největší zmiji na celé škole!" rýpla jsem si do něj a začala sbírat oblečení ze země.

„A tys měla nafenovanýho modela!" vrátil mi Aomine, popadl tepláky a oblékl si je.

„Nebyl nafenovaný! Prostě byl přirozeně pohledný." snažila jsem to uvést na pravou míru. Jinguji Ren mi stál po boku, když jsem někoho potřebovala. Aomine neměl právo ho urážet.

„Děrovačko, nehádej se se mnou. Ani jeden jsme s tím druhým nespali, tak není důvod se k nim vracet." pronesl Aomine. Kousla jsem se do rtu a diplomaticky mlčela. Aomine se zarazil a prohlédl si můj výraz. Všiml si, že se vyhýbám jeho pohledu. Oblékla jsem si spodní prádlo. Vzala jsem hadr z kuchyně a začala otírat stůl, kde jsme předchozí noc rozlili víno.

„Ty jsi s ním spala!" vyhrkl zničehonic až jsem sebou cukla. Dál jsem mlčela. Dvěma kroky byl u mě a popadl mě za ruku, aby si mě otočil.

„Spala jsi s Jingujim?" žádal o vysvětlení. Viděl mi až do žaludku. Nemělo smysl mu lhát.

„Ano, spala." přiznala jsem tedy a podívala se mu zpříma do očí. Aomine mě propaloval pohledem tak, že jsem se začala bát, že ze mě bude brzy škvarek.

„Kolikrát?"zeptal se. Jeho otázka mě překvapila.

„Cože?"

„Ptám se tě, kolikrát jsi s ním spala!" zakřičel na mě. Zvedla jsem vzdorovitě bradu.

„Tohle je absurdní! Nevím, co je tak důležitého na tom,..."

„Tak kolikrát?!"

...

„Dvakrát... a jednou jen... neúplně." zamumlala jsem. Aomine se opřel rukama o stůl a uvěznil mě tak mezi nimi. Musela jsem se trochu zaklonit, jak se ke mně nahnul.

„No to je super! Mně si tenkrát říkala, ať se hlavně s Hitomi nevyspím a sama jsi si s Jingujim užila třikrát?!"

„Byl to můj snoubenec! Navíc ty jsi mi řekl, ať na tebe už nikdy nesahám!" vrátila jsem mu stejně zvýšeným hlasem.

„Jasně. Mě si tenkrát odmítla, protože jsi chtěla Harasawu a pak jsi několikrát roztáhla nohy Jingujimu! Povídej mi něco o sexu jen mezi lidma, co se milujou..." pronesl jízlivě. Tohle zabolelo a hodně. Oči se mi zalily slzami, ani jsem nevěděla kdy. Napřáhla jsem se a vrazila Aominemu facku, až musel ustoupit stranou. Rozběhla jsem se ke svému pokoji, vtrhla dovnitř a bouchla za sebou dveřmi. Na hrudi a v krku mě tak bolelo, že se to nedalo snést. Padla jsem na postel a rozbrečela se. Chtělo se mi plakat a zároveň do něčeho praštit. Párkrát jsem uhodila pěstí do peřin, ale moc to nepomohlo. Nakonec jsem vyčerpáním usnula. Třísknutí hlavních dveří mi neustále rezonovalo v uších.