Cursed Depths

Kapitola 2. Zasvěcení

„Diego, dělej vstávej... kapitán Derek si nás žádá na palubě. "Probudil mě Noeho ocelový hlas znějící nervozitou.

„Co se děje?" Zeptal jsem se s polštářem zabořeným do obličeje.

„To nevím, kapitán jen chce, aby jsme se všichni shromáždili na přídi. "Řekl a za ruku mě vytáhl ze sítě, udělal to tak rychle, že jsem nestihl položit nohy na zem a mé ještě polospící tělo dopadlo na dřevěnou podlahu.

„Nemohl jsi být trochu šetrnější? "Mumlal jsem do mezer mezi prkny podlahy.

„Ne nemohl, tady jsi na pirátské lodi, ne na vyhlídkové lodi. Zasmál se. Nemám ti třeba ještě donést snídani ? Nebo ti třeba uklidit?"

„Haha." Řekl jsem sarkasticky a pomalu jsem se dostal na nohy.

„Tak dělej,a vem si svou dýku."

„Na co ?" Zajímalo mě.

„Prostě si ji vem. "Řekl a namířil směrem ke schodům.

„No dobře. "Zamumlal jsem a začal jsem se převlékat, poté jsem si dal svou dýku za opasek a vydal jsem se na palubu.

Když jsem ustal na palubě a spatřil jsem své okolí zalité světlem, zahřálo mě u srdce. Oceán pohlcoval sluneční paprsky a osvětloval dno moře, na kterém se rozprostíraly korálové útesy nejrozmanitějších barev a tvarů, jimiž proplouvaly ty nejexotičtější ryby a jiné druhy podmořských živočichů. Voda byla průhledná jako sklo, na mořském dně a živočiších, kteří ho obývali, byly vidět ty největší detaily. Mezi chaluhami vyrůstajícími z písku na dně, se vlnili úhoři, nad hladinu moře skákali delfíni, po dně lezli korýši a mezi hejny ryb poklidně proplouvaly želvy, které to vše jen sledovaly. Z mého snění mě opět vytrhl Noe.

„Tak kde jsi? Čeká se jen na tebe. "Vypadal trochu rozrušeně.

„Promiň, trochu jsem se .... "

„Zasnil. Já vím Diego, ale tady nejsi na dovolené. Nemůžeš se jen tak zasnít, kdykoliv může někdo zaútočit, nebo se přižene bouře. Může se stát cokoliv."

„Jo já vím, promiň, už se to nestane."

„To doufám Diego, ve tvém vlastním zájmu. Tak pojď, už na nás čekají. "Řekl a popadl mě za zápěstí. Vlekl mě za sebou jako pytel brambor, až jsem se mu nakonec vykroutil.

„Myslíš, že nedokážu jít sám? Nemusíš se o mě tak starat. Nejsem dítě."

„Neznám tě dlouho Diego a nejsi dítě, ale občas se tak chováš. "Řekl a já se na něj podíval uraženým pohledem.

„Co je? "

„Nic. "Odfrkl jsem a obešel jsem ho. Zatímco jsem ho obcházel jsem do něj vrazil ramenem a pokračoval jsem v cestě na příď.

. . . . .

„Tak tady je máme! "Zvolal Kapitán Derek šťastně a rukou mi pokynul, aby jsme s Noem přistoupili k němu.

„Děje se něco kapitáne? "Zeptal jsem se trochu nervózně, když na mě ustaly pohledy ostatních členů posádky.

„Ne, Diego, nic se neděje. Až na to, že musíš projít zasvěcením." Podíval se na mě s úsměvem.

„Prosím? Jakým zasvěcením? "Překvapilo mě.

„Prokrista, já ti to zapomněl říct, že ano?" Řekl sarkasticky, aby šlo poznat, že to bylo jeho účelem.

„Říct co? "Docházela mi trpělivost a nebyl jsem jediný.

„Když chceš patřit mezi posádku lodi Aurory, musíš projít Zasvěcením. To tvoří několik úkolů." Řekl Noe.