Divka se chtěla dostat z toho pekla pryč. Zkusila hlavní dveře. Zamčeno. Utíkala do prvního patra. Nesmí mě chytit, jinak mě zabijou pomyslela si dívka. Pak uviděla otevřené dveře.
Sklep. Zavřela je za sebou a schovala se. Čekání na svůj osud bylo nekonečné. Celá zadýchaná se snažila z toho hrůzného zážitku vzpanatovat. Povedlo se.
Pak uslyšela kroky a hlasy. Jsou to oni? Znělo ji v hlavě. Nebo záchrana? Dveře se otevřely. „Vylez! Víme, že tu jsi." varoval ji hlas. Dívka strachy nemohla dýchat srdce ji bylo jako o závod. Myslela, že umře. Měla pravdu, její konec se blížil. Dívku ty nestvůry vytáhly z jejího úkrytu.
Svázaly ji a položili na stůl. „Tvůj konec se blíží." pak vytáhl nůž. Jeho čepel se zlověstně zablýskala v tlumeném světle. Nůž přiložil k jejímu hrdlu. Dívka nechtěla prohrát boj o holý život, nakonec, ale prohrála. Nůž zatlačil do jejího hrdla a začala téct horká červená tekutina. Ta tekutina zabarvila nůž i zem. Dívčiny šaty už nebyly sněhově bílé, ale krvavě rudé. „Musíme ji uklidit." prohlásil otráveně potom ohavném činu. „Jako vždy." řekli jednohlasně.
„Izabella Johnson. Taková milá dívka." řekla zástupkyně ředitelky. „To už je tento rok třetí." řekla ředitelka.
ČTEŠ
Sirotčinec
HorrorEmily Hackman vzala nabídku na praxi v sirotčinci v Michiganu. Milovala práci s dětmi. Byla ráda, že prožije kus svého života s hřejivým pocitem u srdce, že pomáhá dětem bez rodiny. Ale brzy se její práce stane noční můrou..
