Sirotčinec

1. kapitola - Nová práce

„U další ulice zabočte doleva." přikázala Emilinina GPSka. „Ale jo furt." zabrblala Emily a zabočila svým autem na Street Avanue. „Jste na místě." ukončila cestu GPS. Emily přijela na odlehlou mítinku obklopenou lesem. Nikde nikdo žádné památky po civilizaci, až na velký dům, který se tyčil až do nebe. Emilinina budoucí práce.

***

„Dobrý den. Vy musíte být Emily Hackman. Naše nová vychovatelka. Vítám Vás tu." přivítala Emily ředitelka sirotčince. „Děkuji Vám paní ředitelko za milé přivítání." „Nemáte zač. Pro Vás jen Barbora, prosím a mohli by jsme si tykat? Když už tu spolu budem pracovat." „Ale jistě. Emily." Emily si s Barborou podali ruce a Emily následovala Barboru. „Pojď, provedu tě po sirotčinci. Náš sirotčinec potřebuje totiž novou vychovatelku jako sůl. Od té doby co naše minulá vychovatelka odešla jsme to nějak nestíhali a tak jsme moc rádi, že jsi tuto práci vzala." vyprávěla během své exkurze po sirotčinci Barbora. „Co se stalo? Proč odešla?" zeptala se Emily udiveně. „ Rodinné důvody. Ee... Prý musela jet za rodinou do Baborska." Barbora ji ukázala pokoje dětí, jídelnu a sál.

***

Crrrrrr! Zazvonil zvonek a ozvalo se v rozhlase: „Prosím všechny děti včetně zaměstnanců aby se dostavili do společenské místnosti. Děkuji."

„Tohle je Vaše nová vychovatelka Emily Hackman. Doufám, že ji hezky přijmete." promluvila unaveně ředitelka sirotčince k dětem. Všichni byly v obrovské hale. Ředitelka stála na pódiu a před ní seděli děti na židlích. „Ahoj děti já jsem Emily a budu tu s Vámi jako nová vychovatelka. Určitě si spolu užijeme mnoho legrace." promluvila k dětem Emily plná natčení a lásky.

Po představení Emily se všichni rozešli do svých pokojů. ,, Co si myslíš o tý nový vychovatelce? " zeptal se John. ,, Zatím nevim. Je ještě mladá. " řekla Lily a zabouchla dveře od pokoje.

,,Myslím, že se jim líbíte." utěšovala ředitelka Emily. ,,Vždyť se mi smály." Barbora uviděla jak má Emily v očích slzu. Ale stihla ji zadržet dřív než stekla po její tváři.

***

Druhý den nastoupila Emily v šest hodin ráno.

,, Ahoj Emilko." uvítala Emily mile ředitelka. ,,Zdravim." odpověděla nuceně Emily. ,, Cítíš se už dobře? Nesmíš být smutná. Děti to poznají. " ,, Však já nejsem smutná. Jsem v pohodě už se o tom nechci bavit."
,,A těšíš se na tvoji první noční směnu? " ,, Ano jistě že ano." řekla s radostí Emily. ,,Pojď představím tě Molly bude s tebou sloužit na noční.

,,Jsem Molly." představila se starší žena vysoké postavy. ,,Emily." ,,Myslim že se tu určitě nudit nebudeš." řekla Moll Emily a ředitelka se po Molly divně  podívala. "Tak já budu muset jít, vyřídit nějaký papíry." rozloučila se Barbora a zmizela v pracovně. " Začneme tím, že vezmeš děcka na procházku. Ty starší kolem 13-16 let. Já zatím ty malý prťata nechám tady a budu se jim věnovat." "Dobře de se a to." řekla s nadšení Emily smutek ji už zřejmě přešel.

" Ahoj děti. Jak už víte jsem vaše nová vychovatelka. Teď si řekněme svoje jména. Ták jak se jmenuješ ty?" ukázala Emily na 16ti letého kluka, který byl odlišný než ostatní. Byl výší než ostatní, mluvil hlubokým hlasem z jiným přízvukem. "Jsem John." řekl kluk z odporem a podíval se na dívku, která stala vedle něj vyzývavým pohledem. Dívka se hned představila. "Jsem Lily." řekla dívka. Byla též jiná než ostatní. Oblékla se jinak. Černě. Všechno měla černé stejně tak i John. Bylo jí asi tak 15. Ale co bylo na té dívce nejvíce znepokojiciho byly oči. Jedno bylo hnědé a druhé modré. Emily nemohla z té dívky odtrhnout oči. Bylo na ní něco znepokujícího, něco temného a na tom klukovi taktéž.

Poté co všichni řekli svoje jména šli do lesa.
"Tak chtěli byste si něco zahrát. Čerstvý vzduch. Šumění lesa. Není to skvělé místo pro hry?" "Jo tak pro 3 letý spratky." "Počkej" pošeptala Lily do ucha Johnovi. "Co ji vyzkoušet?" zeptala se podivným hlasem Lily. " To se mi líbí." souhlasil John. " Co si zahrát TEMNO V LESE?" oznámila dívka z podivnýma očima. "Takovou hru ještě neznám. Jak se hraje?" V Emily vypuklo štěstí, myslela si , že konečně zapadne. Ale to se spletla „Prostě je to hra o přežití. Hraje se to nejlíp na večer, když už se začíná smrákat." vysvětloval John. „Též se to nejlépe hraje v lese, kde se můžou všichni dobře schovat. Nebo taky na hřbitově...." zmírnila hlas Lily. „Všichni se rozutečou a schovají. Snaží se co nejdéle vydržet být neviděni. Schovávat se a strašit." „Strašit?" řekla udiveně Emily. „No nevím jestli je tato hra dobrá navíc za chvíli se tma a..." „S minulou paní vychovatelkou jsme to hráli v jednom kuse. Vždy na večer a byla to zábava!" skočila do řeči Lily. Emily se z odporem podívala na tmavnoucí se oblohu. "A co je účel?" vyzvídala Emily. "Účel je být poslední kdo nebyl spatřen nebo vystrašen. Je to ta nejlepší hra na světě!" předstírala nadšení Lily. A paní vychovatelka Izabella v tom byla nejlepší ale pak jsme ji stejně našli i když se schovala do sklepa." vložila se do toho Ivana. Ivana je malá dívka hubené postavy. Je jí 13. Má krátké kudrnaté vlasy. Je normální holka na rozdíl od Johna nebo Lily. Sice má jizvu na tváři, ale to nakazí pocit neviňátka. "No dobře, ale jen chvilku." souhlasila Emily po přemlouvání.

Poté co řekla Emily no dobře, ale jen chvilku všichni se rozutekli. Až na ty tři. Johna, Lily a Ivanu. "Hra započala." řekli jednohlasně. Sotva to stihla Emily zaregistrovat. Zmizeli jako pára nad hrncem. To byl nápad 10 dětí se rozutečou a teď je budu muset někde nahánět. Nadávala si Emily.

John a Lily seděli v jeskyni. "Konečně máme čas pro sebe." řekl radostným hlasem John. "Počkej!" přerušila ho Lily. "Co je zas, musíme to přece promyslet." oznámil John otráveně. "Já vím, ale slyšíš to?" zašeptala Lily. "Co?" ohlížel se do všech stran John. "Pán nás volá...."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tramtadadáááá!!!!! Konečně. Je tu první díl této knihy. Všem se mooc omlouvám, za tak strašně dlouhé čekání. Postihl mě writer´s block. Modlila jsem se, aby se to nikdy nestalo, ale stalo. Teď jsem, ale nabyla novou inspiraci a už konečně vím co dál. :). Jinak s touto částí nejsem moc spokojená byla taková nucená, ale příští budou určitě lepší .;)Hodlám další část zveřejnit kolem Vánoc +- , moc mě mrzí, že jsem Vás nechala čekat. Jsem si jistá, že jsem ztratila reads. Což mě moc mrzí. :( Ale tak či tak pokračuji dál! :)) Kdybych už nestihla napsat, žádnou část do Vánoc jak této knihy nebo Virusu či Other side přeju všechno nejlepší. Veselé Vánoce hodně dárků pod stromečkem a plný pytel inspirace. Ať Vás nepostihne WB. A to je asi všechno. Budu ráda za každý reads a vote ♥. Komentáře na tuto knihu bych si velice cenila. :) 

Tak všem Veselé Vánoce a šťastný nový rok!!!!! :*

-Verča ;) Merry Christnas and Happy New Year!!! :** waau :DD