BEGIN AGAIN [CZ]

20. » Do you love my niece?

Míjeli jsme zelenou ceduli s nápisem Forest Hills. Už jsme byli půl hodiny daleko od Nashville a konečně na místě. Před letištěm na nás čekala limuzína a s ní i řidič John. John byl asi padesátiletý plešatý chlapík, vypadal mile a stejně se i choval. Tahle cesta autem mi přišla nekonečná, ani jsem nevěděla proč. Cítila jsem, že se ve Forest Hills něco stane, či změní, ale nedokázala jsem si domyslet zbytek. Asi jsem si to všechno jen namlouvala, protože ve mně trochu vřela nervozita. Vyjde to, uvěří nám náš vztah?

„A teď doleva." navigovala jsem Johna a přála si, abych se nespletla. Můj orientační smysl je hrozný, dokážu se ztratit úplně všude. Jednou jsem se ztratila v obchodním centru, kam jsem šla s mamkou a nevzala si mobil. Musela jsem jít na informace a nahlásit, že jsem se ztratila a nevím, kde mám mamku. V devatenácti letech! Připadala jsem si jako největší hlupák světa.

Teď jsem se ale naštěstí trefila a limuzína za chvilku parkovala před obrovským bílým domem. Před rokem byl úplně zrekonstruovaný, takže vypadal moderně. Okolo domu byla obrovská zahrada a kamínková cesta uprostřed, vedoucí ode dveří domu až k vrátkům, představovala jakousi 'příchozí cestu'.

„To je vaše?" klesla Ryanovi brada a já přikývla. Ellie nepatří k nejchudším, i proto si může dovolit tak krásný velký dům, stáje a koně. Vevnitř je většina nábytku ze dřevěného materiálu, protože Ellie miluje dřevo a jeho vůni. Dům má přízemí a ještě jedno patro. V přízemí se nachází kuchyně, ložnice Ellie, koupelna, obývák a jídelna. V prvním patře je další koupelna, pokoj Megan, ložnice Philla a Karen a pokoj pro hosty. Tam spím vždy já s mamkou, je tam totiž manželská postel, což znamená, že budu s Ryanem v jedné posteli. Sakra.

„Země volá Julii. Jdeme?" žďuchnul do mě Ryan a já se s lehkým trhnutím vzpamatovala z myšlenek.

„Jasně." souhlasila jsem. John mi otevřel dveře od auta a já se konečně nadechla čerstvého vzduchu. Kopla jsem do několika kamínků a přešla k Johnovi, který už vyndal mně i Ryanovi kufry.

„Děkuji, Johne." podala jsem si s ním ruku a vlídně se na něj usmála. Musel totiž zase jet zpět do Nashville. I Ryan si s ním podal ruku, ale pak už John nasedl do černé limuzíny a odjel. Dívali jsme se, jak se pod koly limuzíny práší, je tu celkem sucho. A hlavně teplo, jaké by v Seattlu nikdy nebylo. Ještě, že jsem si na sebe vzala ty džínové šortky a modré tílko, které vypadalo elegantně a zároveň uvolněně díky tomu, že bylo nabírané. Vlasy jsem měla stáhlé v culíku a na nohou obuté černé tenisky. Na pohodlnost nedám dopustit. Ryan si na sebe vzal černé tričko a džíny. A zase vypadal úplně úžasně - jak to sakra dělá?

„Julie!" ozval se Meganin jekot a já se otočila směrem ke dveřím domu, odkud zrovna vycházela Ellie, strejda Phill s jeho obvyklým kovbojským kloboukem, Karen a Megan. Megan spíše rychle běžela a jakmile k nám přiběhla, silně mě objala.

„Bože, tak jsi mi chyběla!" vychrlila Meg, načež jsem se musela zasmát.

„Ty mně taky, Meg!" poplácala jsem ji lehce po zádech. Když se odtáhla, mohla jsem si ji prohlédnout. Její hnědé oči zářily štěstím a světle hnědé vlasy spadaly na záda ve vlnkách. Výškově je pořád stejně malá a typický úsměv jí pohrává na rtech.

„Jsem Megan, Juliina sestřenice. Nezlom jí srdce, nebo si tě najdu." bouchla pěstí do ramene Ryana a uchichtla se. Ryan byl trochu překvapený a párkrát zamrkal. Asi není na podobné chování zvyklý, ale takový je v Tennessee každý. Je to prostě country stát, všichni tu milují zábavu a užívají si život. Meg není výjimka.

„Beru na vědomí. Já jsem Ryan." usmál se trochu Ryan a také ji bouchl do ramene. Mě i Meg jeho reakce příjemně překvapila, přičemž se má praštěná sestřenice usmála. Mezitím k nám přišla Ellie s Phillem a Karen.