Právě jsme na hodině matematiky a já poslouchám výklad našeho učitele.
„No děti... A ještě tu pro vás mám ty vaše písemné práce... Co vám k tomu říct... No, radost jste mi neudělali no. Ale co mám také čekat od 2.A že.. "
Doufám že mám jedničku.
„Takže pro tentokrát to vezmeme od nejlepších výsledků.... Nejlepší práci má opět Lauren. Chcete mi říci, že kromě ni se tu nikdo z vás absolutně neučí?? Teda pardon... Musím se omluvit! Marcus se překonal! Místo za pět má tentokrát za dva! "
Gunnarsen se postavil do uličky a začal se uklánět... Celé třídě to samozřejmě připadalo velice směšné. Znovu se posadil a kupodivu stále poslouchal učitele.
„Copak jste provedl Gunnarsene?" Zeptal se učitel s ironií v hlase.
„Naboural jsem rodičům auto." třídou se znovu ozval hlasitý smích. Ale tentokrát jsem se ani já neubránila uchechtnutí.
„No to by stačilo. Lauren ty si raději pojď pro tu práci než ti ji zapomenu předat... "
Poslechla jsem a došla jsem k učiteli který mi předal mou práci. A hned jsem se zase vrátila na mě místo. Učitel mezitím ostatním rozdal písemné práce.
„Tak, a aby jste taky trochu zapojily mozkové buňky tady máte domácí úkoly." rozdal učitel papíry se slovními úlohami. To bude raz dva..
********
„Bjørgenová?! Hah prosímtě, to je největší šprtka celého Troforsu. Taková slušňačka, to bude jednou taková ta babka s miliardou koček protože nebude mít chlapa ani v šedesáti. " zaslechla jsem konverzaci školních roztleskávaček... No jo, zase jsem pro všechny jenom noobka..
Došla jsem ke své skřínce a odložila si tam učebnice, zavřela jsem ji a chtěla odejít na oběd jenže v tom mi zabránila již zmiňovaná parta v čele s Emily. Stála opřená o skříňku hned vedle a koukala na mě jejím vražedným pohledem.
„Lauren, Lauren, Lauren... Ty se nikdy nepřestaneš šprtat co? " uchechtla se a ty její husy ji napodobily. „Já myslela, že si konečně vezmeš příklad z tvého povedeného... Na rozdíl od tebe... Bratříčka!" prosím ne... Už zase jsem středem pozornosti.
„Být jím, styděla bych se co to má za sestru! " pohodila svými vlasy a už si to kráčela pryč, zatáhla za ruku Martinuse aneb jejího kluka. Ten se na mě jen opovrženě koukl a pokračoval dál s Emily ruku v ruce..
A co by jste čekali ode mě? Samozřejmě že jsem to udělala....
Běžela jsem na záchody kde jsem se sesunula po dveřích kabinky a vypustila niagarske vodopády slz.
Na záchodech už naštěstí nikdo nebyl protože jsou všichni buď na obědě nebo pryč ze školy.
Já nechápu co jim na mě tak vadí! Znají me sotva 3 měsíce a já od nich za tu dobu neslyšela jediný hezký slovo. Co je špatnýho na tom že se učím??
Ale na druhou stranu... Je mi patnáct a vypadám na třeťáčka ze základní školy... Možná mají pravdu v tom, že bych si měla vzít trochu příklad z bráchy.. Vždyť on je vůbec jediný kdo se se mnou baví! A to je proto... Že mě vlastně vychoval.
Když jsem se uklidnila vylezla jsem z kabinky a podívala se na sebe do zrcadla.
No... Ale to jsem dělat neměla, protože jsem se sama sebe tak neskutečně lekla.
Menší změna by neuškodila ne?
A ano 🤦🏼♀️ Další! Proč ne? 😂 Tentokrát jsem se ale rozhodla začít jinak. Tam snad neva 😅 A vím, že většina z vás už teď tuší jak tahle knížka skončí protože je to více než známé... Ale já takový typ knížky prostě na svém profilu chtěla mít takže tak 😅💖 Doufám že se líbí a pa 👋🏻
Anna <3
ČTEŠ
Just a change | M&M | Martinus
FanfictionIt was just a little change. But it've changed the whole life.