Just a change | M&M | Martinus

TWO

Přišla jsem že školy na příjezdovou cestu našeho domu a uviděla  jen auto mého bráchy, fajn takže mamka doma není..

Odemkla jsem a vešla do domu. Odnesla jsem si školní tašku do pokoje a udělala si ten úkol z Matematiky... Potom jsem si připravila knížky na zítra.

V šatně jsem se převlékla do domácích tepláků a tílka. Jenže to už mě přepadl hlad takže jsem se musela vydat dolů do kuchyně kde jsem si vzala jablko, sedla si do křesla  a zakousla se do jablka. V tom  zazvonil zvonek.

„Laur? [Lor] Jdi prosím otevřít! " zakřičel z koupelny Johny.

Jen jsem se zvedla a s úsměvem jsem se vydala ke dveřím. Když jsem je ale  otevřela můj úsměv mě opustil.

„Ah- jo... To jsi ty... No, měli jsme přijít za Johnym. Je doma viď?" nuceně se na mě usmál.

„No j-jo... " svěsila jsem ruce k tělu a pustila ty dva k nám do domu.

Oni se chovali jako doma a automaticky si šli sednout na pohovku. Johny už zatím vylezl z poza rohu a šel se s nimi přivítat.

V tu chvíli jsem neměla co dělat a tak mě napadlo jít zavolat Haydenovi. Ale brácha mě zastavil..

„Laur kam jdeš? Nechceš jít s námi do bazénu? Venku je pěkně tak přeci nebudeš zavřená doma. " řekl.

„Ale j-já.... Jsem chtěla zavolat Haydenovi." nervózně jsem se kousla do spodního rtu.

„Tak si vezmi notebook ven a sedni si na lehátko k bazénu. Kluci udělali nějaký drinky tak o to přeci nechceš přijít! " ach jo....

„Když... Ty víš že já nepiju... "sklopila jsem pohled na zem.

„Ale no taaak... Laurí! Vždyť už je ti patnáct. Neboj není to nic silnýho." vzal mě okolo ramen a přitiskl si mě k sobě.

„No jo... Dobře, přijdu za vámi ale nic pít nebudu! "řekla jsem a už se vydala na horu po schodech do mého pokoje.

„Čekáme na tebe! " pohrozil mi Johny prstem a zasmál se.

Vzala jsem si notebook a šla tedy k tomu bazénu...

Přišla jsem tam a oni už tam všichni leželi rozvalení na lehátkách. Marcus který byl nejblíž k tomu mému lehátku se na mě otočil a sundal si z očí sluneční brýle.

„Já myslel, že k bazénu se chodí v plavkách. Ne nabalený jak na severní pól. " zasmál se a zakroutil hlavou.

Nic jsem neříkala a otevřela si notebook kde jsem si otevřela Facetime.

Přišel ke mně Martinus a podával mi ten jejich drink. Já na něj jen koukala.

Johny odešel s někým volat...

„Co jako ty to nechceš? Se bojíš že by jsme tě otrávili nebo co? " zakroutila jsem nesouhlasně hlavou.

„Ty jsi němá nebo se se mnou jen bojíš mluvit?" uchechtl se a odešel. Ještě že tak... Aaaa proto, Johny se vrátil. Sedl si vedle mě a vzal mě okolo ramen.

„Kluci... Buďte na Lauren hodní, ona je taková... Stydlivá. " ach bože... Ty tomu teda pomáháš.

„No, jsme si všimli. A taky taková opožděná co?" zasmál se Marcus. Už je to tu znovu... Jsem pro celou školu úplný nic... Všichni mě nenávidí. Nikdo mě nemá rád...

„Cos to řekl?! " vystartoval po něm brácha...

„Že je taková zpomalená. "uchechtl se pro změnu Martinus.

„Tyvole Pojď sem."

Martinus si tedy stoupl hned vedle Marcuse a Johny se zvedl.

„Tak... " vlepil Martinusovi pěstí. A aby to nebylo Marcusovi líto tak jemu hned potom také.

„Nebudete říkat tohle o mý sestře! Něco ji uděláte a je po vás!! " oba jen kývli a polkli... Hodně nahlas. Oni z něj mají respekt?

Tak? Jaký na to máte názor? ❤️

Anna <3