Just a change | M&M | Martinus

NINE

Martinus :

Za půl hodiny už by měla přijít Lauren s její mamkou.

Upřímně? Jsem hrozně nervózní. Asi je to proto, že jsem Marcuse přemluvil  aby se omluvil. Tak se bojím její reakce. Jakože mě to odpustila ale... U Marcuse to může být jinak. Ale to furt není důvod proč sem nervózní já... Aghhhh to je jedno tak jsem prostě nervózní no!

Oblékl jsem si bílé  džíny a  mou modrou mikinu Versace.

Záleží mi na dnešku... Ale proč?! Ale šel jsem pomoct mamce, aby se to všechno stihlo...

Asi po patnácti minutách před naším domem zastavilo auto. Panebože už jsou tu!!

„Kjelle jdi otevřít! " křikla mamka na tátu vyndavajíc z trouby čerstvě upečené muffiny.

„A Tinusku zajdi nahoru pro Maca a Emm."

„Hned jsem zpátky! "

Vyběhl jsem schody a bral jsem to asi po čtyřech.

Zaklepal jsem na Emmy pokoj a potom hned vešel. Emm tam seděla u svého, jak tomu sama říká, "šminkovacího stolku"  a nandavala si náušnice.

„Emmo pojď, půjdeme pro Marcuse. Už jsou tu. "

„Jasně!" vyjekla a běžela pro Maca. Aspoň ho nebudu muset přemlouvat já...

Zamířil jsem ke schodům, když jsem přišel dolů málem jsem přišel o dech...

Lauren mi ho totiž vyrazila...

Byla neskutečně krásná! A byla jiná... Však to snad ani není ona! Měla jinou barvu vlasů a měla je mnohem kratší. Na sobě měla bílé uplé šaty ve kterých ji vynikala její postava a navrch ještě džínovou bundu. K tomu měla bílé kotníkové Converse tenisky. Tak tohle bych mohl vydávat častěji.

„Ahoj" řekla a přenechala mi snad ten nejkrásnější úsměv co jsem kdy viděl...

„A-ahoj. " byl jsem z toho všeho tak zařazený že jsem se zakoktal...

Lauren:

Pan Gunnarsen nás vzal do domu a já hned na chodbě žasla úžasem. Mají to tu hrozně krásně zařížené!

„Aaa už jste tu!" přišla se s námi přivítat paní Gunnarsen.

„Dobrý den " řekla jsem.

„Ale zlatíčko, tykej nám." usmála se na mě Anne. „Že Eriku? " otočila se na svého muže.

„Jasně." taky se usmál. Proč jsou tak hrozně milí?!

„Tak pojďte za mnou. " měli jsme namířeno do kuchyně když jsem uslyšela kroky po schodech. Otočila jsem se abych viděla kdo jde.

Byl to Martinus a... Fajn. Hrozně mu to slušelo!

Mamka už šla s Anne a Erikem do kuchyně a já se zastavila abych počkala na Martinuse.

„Ahoj." usmála jsem se na něj... Počkat to jsem na něj vážně tak milá?

„A-ahoj." zakoktal. Proč koktá?!

„Hrozně ti to sluší. "řekl a podíval se mi do očí.

„Děkuju." začervenala jsem se.... Bože jen to ne... Tak něco rekni aby to nebylo tak trapný ne?! No ty si zase chytrý tyvado

„Ty taky nejsi k zahození." ušklíbla jsem se. Ufff...

Zajiskřilo se mu v očích a zrudl jako rajče. Dobrý, jsem na tom líp.. Ale něco se mi prostě nezdá... Proč je na mě že dne na den tak hodný?

„Ahoooj!" uslyšela jsem za sebou jemný hlásek.

„Ahoj." zasmála jsem se když přiběhl holčička a objala mě.

„Ty jsi určitě Lauren. Jsi moooc krásná!" řekla

„Jo to jsem, děkuju zlato! A ty jsi?" usmála jsem se na ni.

„Já jsem Emma. "  uculila se.

„Tak pojďte Princezny, ať vám nevystydne jídlo. " zasmál se Martinus a hned po tom se zarazil. Já taky... Vážně mi právě řekl princezno?

Šli jsme ke stolu a když přišel i Marcus začali jsme jíst. Večer probíhal
v klidu . Byl i celkem příjemný... Nasmáli jsme se... Nakonec jsem se i usmířila s Marcusem.

No jooo no, já napsala další kapču!
Plus asi rekord v téhle knížce! 600 slov! No, a co si myslíte že se stane v příští kapitole? 😊  A hádejte co je dnes za den?! Ano! 7.6. Správně! Xd  Já maaaaaam narozeniny a dostala jsem od M&M ten nejlepší dárek pod sluncem 😍💞🙏🏻 Po 8 měsících novou písničku! 😍🥰 Už jste slyšeli? 💕 Já jo a Mega moc se mi líbí 🙏🏻♥️😌 No nic, tak papaaa

Anna<3