YOU

2. kapitola

Ležel jsi v nemocniční postýlce, mával jsi ručičkama a zkoumal fialový pokoj svýma dokonalýma očima. Měly barvu čokolády. V jednu chvíli se mi zdálo, že se díváš přímo na mě a propaluješ mi do duše díru, ale to je nemožné. Vždyť jsem mrtvá... Jsi tak nevinný a bezbranný. Nikdo Ti neublíží můj malý Jasone.

Dnes jsi se poprvé usmál a já měla opět ten divný pocit, že se díváš přímo na mě. Víš snad, že jsem tady?

Nemotorně jsi se zvedal z podlahy, aby jsi mohl udělat svůj první krůček. Stála jsem za pohovkou, na které seděla tvá máma. Ručičkama jsi udržoval rovnováhu, zvedl jsi pravou nožku a udělal svůj první krůček. Tento den patří k tvým poprvé a já si ho budu pamatovat.

Seděl jsi zrovna při televizi a díval se na pohádky. Seděla jsem vedle tebe, ale nedívala jsem se na pohádky. Dívala jsem se na tebe. Fascinoval jsi mě. Hnědé vlásky jsi měl rozházené, protože jsi se nechtěl učesat. Vždy, když Tě chce Tvá mamka učesat, vytrhneš jí kartáč z ruky. Jaké by to bylo, kdybych se Tě dotkla? Stalo by se něco? Můžu se tě vůbec dotkout?

Moje první slovo bylo ''Táta'', tak jako to bývá u většiny lidí. Jenže Ty nejsi jako ostatní. Tvé první slovo mě přivedlo k slzám. Řekl jsi ''Gemma''. Tvá máma nevěděla, proč jsi ho řekl, ale v tu chvíli neřešila, proč zrovna ''Gemma''.

Dnes jdeš do školy. Jak rychle ten čas utíká. Na zádech neseš maťůžek, který váží skoro víc než ty. Vypadal jsi dokonale, Jasey. Našel sis spoustu kamarádů a všimla jsem si, jak na tebe ta malá blonďatá holčička koukala.

Co se stalo Jasey? Proč pláčeš? V ruce jsi držel fotku Mischi. Chodil jsi s ní už od první třídy. Stalo se jí něco? Ze stolu jsi vzal nůžky a roztřihal jsi tu fotku. Oh, ona se s tebou rozešla. Můj Jasey, selhala jsem, nikdo Ti neměl ublížit. Odpusť mi.

Střední škola Tě změnila Jasey a vůbec se mi to nelíbí. Chováš se divně. Připojil jsi se k partě starších kluků, začal jsi kouřit a chodit za školy. Přestaň Jasey.