6. kapitola

401 24 2
                                    

Ležíme na zemi. Ticho je rušeno jen tikotem vteřinové ručičky na hodinách.

Tik. Tak. Tik. Tak.

„Jak jsi zemřela?" Zeptal ses. V tvé tváři čtu nejistotu. Nejsi si jistý, jestli je ta otázka vhodná.

„Srazilo mě auto, řídil ho nějaký opilec," tvé oči zjihly.

„Je mi to líto," 

„Máš úžasné oči," ups. Já to řekla nahlas? 

Usmál ses, ale nechal to bez povšimnutí. Děkuji.

„Kdy ses narodila?" 

„27. 2. 1978."

„Takže ti bylo 16, když..." Tvůj hlas klesl. Bojíš se snad, že bys mě urazil?

„Ano." Odpověděla jsem.


Zjihly = změkly


YOUKde žijí příběhy. Začni objevovat