Remember me (CZ)

Prolog

Příběh se odehrává v současném čase a je proložený flashbacky. Začátek povídky je sice smutný, ale časem snad všechno dobře dopadne, kdo ví...

Lucas byl úplně ztracený. Jeho matka ho vyslala pro dva páry ploutví, ale on rozhodně neměl v úmyslu s ní jet na ten dobrodružný výlet plný potápění a zřejmě i žraloků. Takhle si představovala oslavu jeho 17 narozenin? Vážně? Nechat se sežrat zaživa? Kolikrát jí opakoval, že se nebude učit plavat jen kvůli tomu, aby se pak stal pochoutkou pro kdejakou podmořskou verbeš. ,,Prosím Vás, mohl byste mi pomoct? Já...mě...matka...." Lucas ztratil hlas v momentě, kdy k němu zvedl svůj pohled mladík který stál za pultem a rozbaloval krabice. Ten mu věnoval zářivý úsměv. ,,S čím že to potřebujete pomoct?" Lucas byl paralizovaný. Jeho poslední mozková buňka se kamsi vypařila a on ji ne a ne najít. Pouze zoufale máchl rukou ke stojanu s ploutvemi. Mladík s rozverným rozcuchem na hlavě kývl a vydal se tím směrem. Lucas ho následoval. ,,Takže, jaké to mají být velikosti?" mladík se nervózně podrbal na zátylku. ,,Moje a mojí matky." bylo to nejmoudřejší co z Lucase vypadlo. Bravo kámo, to se Ti fakt povedlo. To mladého prodavače pobavilo. Ach, i jeho smích byl naprosto okouzlující. ,,Dobře, ale budu potřebovat poněkud podrobnější informace." jeho pobavený výraz ještě více podkresloval ty nádherně světle modré oči. ,,Jedeme se potápět." VÁŽNĚ? Sakra prober se. To se na víc nezmůžeš? ,,Sice nejsem zrovna rozený detektiv, ale tohle mi došlo." mladík vypukl v nefalšovaný záchvat smíchu. Ne, že by se smál nad Lucasovou stydlivostí, ale konečně potkal toho pravého a to ho činilo neskutečně šťastným. ,,Já...uhm...asi ji sem raději pošlu místo mě, já tohle neumím." Lucas koktal a snažil se dát na úprk. ,,Mohu znát alespoň velikost Tvého prsteníčku?" slyšel za sebou pobaveně. Otočil se a věnoval prodavači nechápavý pohled. ,,Jsem to ale nezdvořák, Eliott Demaury, Tvůj budoucí manžel."