The Story Of Wild Ones

I'm different..

Změnila jsem se. Úplně od základů. Kdo by se taky nezměnil když vám na vaše patnácté narozeniny zemřou rodiče. Můj život už není tak úžasný jako dřív. Nebyla jsem namyšlená,měla jsem jen Alexe a Rodneyho. Jo,já nikdy neměla kámošky. Společnou řeč jsem našla jen s kluky. Jenže Rodney,ten Rodney který mi pomohl se z toho po smrti rodičů dostat,zmizel. Zbyl mi už jen Alex. Začala jsem nosit natupírované vlasy,poslouchat Hardrock a metal kromě popu,začala jsem se malovat temněji. Zkrátka,od smrti mých rodičů a záhadného zmizení Rodneyho jsem EMO. A nestydím se za to. Tohle už je můj styl,můj život. Bohužel tahle změna mě přivedla k šikaně. Samozřejmě,jakmile jsem přestoupila na Střední školu,šikana tam byla jako na koni. Jsem obětí neustálých narážek a ran. Avšak,i Alex je obětí. Jenže ten by vůbec nebyl šikanován,kdyby se se mnou nebavil. On to ale všechno přetrpí. Už jen kvůli mě,což mě neskutečně těší.

"Sherry! Vstávej! Je mi to líto,ale budem muset zase do tý školy!" Takhle mě Alex budil každé ráno,a byl dokonce tak hodnej,že mi donesl snídani do postele. "Alexi. Nemůžeme tu školu pro jednou vynechat?" zabručela jsem do polštáře. Byla jsem nehorázně unavená. Začli mě zase trápit sny o Rodneym a většinu nocí jsem jen brečela. "Je mi to líto sestřičko,ale nemůžem." řekl tak omluvně až mě to přinutilo se zvednout. Říká mi sestro, jsme jak sourozenci. Avšak,sourozenci doopravdy nejsme,pouze nejlepší kámoši. Když zahlédl mé oči,objal mě. "Oboum nám Rodney moc chybí..Ale nikdo ho nenašel. Dostaneš se z toho." "Alexi,kdo dokáže zapomenout na Rodneyho? Já teda ne.." Zvedla jsem se,vynechala jsem snídani a namířila si to do koupelny,abych se poupravila. Natupírovala a vyžehlila jsem si své blonďaté vlasy,namalovala si leskem rty a obtáhla oči černou tužkou a následně nanesla hustou vrstvu řasenky. Takhle jsem se sebou spokojená. Vrátila jsem se do pokoje,kde stále seděl Alex. "Ty se fakt bojíš že si něco udělám viď?" "Toho sis všimla až po třech letech? Oblíkni se,jde se do školy.." řekl s uchechnutím a odešel. Oblékla jsem se do černého trička se znakem Black Veil Brides, čené kalhoty,koženkovou bundu a černé glády do půl lýtek. Joo,tak takhle nějak podobně chodím oblékáná po celý rok. Seběhla jsem dolů,popadla svojí chudou svačinu skládající se z jablka a malé sušenky načež Alex nespokojeně zabručel a vypadla ven z domu. Za měsíc končí škola a jsou letňáky,tak se někdy do tý školy i těším. Avšak,před školou ta dobrá nálada vždycky pomine. Růžové namyšlené barbíny na mě hází nenávistné pohledy a šeptají si: "to je ta blbka co přišla o rodiče na patnáctý narozeniny" načež se začnou nehorázně smát. Jeden kluk mi podrazil nohy ale Alex mě zachytil a tomu namyšelnýmu šampónkovi jednu vrazil. Rychle jsem vběhla do školy a vběhla do třídy ale na chodbě jsem se srazila s učitelkou. Byla malá,tlustá,nosila růžový kostýmek a byla na mě vždycky protivná. Co všichni mají s tou růžovou? "Omlouvám se paní-" "Nic neříkejte Winterová! Do ředitelny,ihned!" A tak můj školní den začal dvouhodinovým proslovem ředitelky jak se mám chovat ve škole a následně jsem slízla poznámku na matice že přicházím pozdě do hodin. Copak já můžu za to,že ředitelka má dvouhodinové proslovy o slušnému chování? Dnešní doba lidí je fakticky divná.

Domů jsem nešla s Alexem. Aspoň to tak vypadalo jenže on mě potajmu sledoval. Věděl že už nějaký čas kouřím a že se řežu. A tak mě chránil. Nikdy mě nenechal sám. Teda jenom v ředitelně mě nechal sedět dvě hodiny s ředitelkou. To je přeci taky nebezpečná situace! Dala jsem si sluchátka do uší a pustila si Black Veil Brides. Ty mám nejradši,navíc mi pomáhají překonávat ztrátu Rodneyho. Jejich texty jsou tak pravdivé,jakoby prožili něco podobného jako já. Ikdyž,věděla jsem,že Ashley přišel o rodinu podobně jako já. Jenže on byl pak sám,nikoho neměl kdo by mu pomohl. On má teď spiustu lidí co ho miluje,je slavnej,užívá si. Jen já trpím šikanou a celkem se propracovávám i k Anorexii. Ani nevím proč jsem se rozhodla pro anorexii,nicméně vím,že už to nezastavím. Budu hubnout,hubnout,hubnout,hubnout a pak chcípnu a půjdu za Rodneym. Pochybuju že je Rodney ještě naživu. Je to blbost. Když už ho tři roky hledají,je nemožné aby žil. Vyndala jsem si krabičku Camelek a zapálila si. Vdechla jsem nikotin a hned jsem se cítila líp. Ani jsem nevnímala že za mnou někdo jde. Ten někdo mě však zezadu přepadl a vtáhl do uličky. Vytrhl mi sluchátka z uší a mobil odhodil kamsi daleko. Do tváře jsem mu neviděla a musel to být určitě nějaký namachrovaný šampónek z naší školy. Nikdo mě tady moc neznal. Byla jsem uzavřená osoba. "Řekni mi jednu věc,proč ještě žiješ kurvo?" " A ty mi řekni jednu věc. Proč mi říkáš kurvo když jsem v životě kluka neměla a nestřídám kluky jako ta tvoje štětka.." Mým proslovem jsem si zasloužila pěstí načež jsem byla schozena na zem a kopána do břicha. Uslyšela jsem rupnutí kostí. Palčivá bolest se ozývala ze zápěstí. Aspoň že ne žebro. Avšak,do mých zad byl zabodnut ostrý podpatek a já vyplivla krev. Pokud tohle přežiju a budu zase v nemocnici,radši už tam zůstanu. "Dost Courtney,ta už žít nebude." řekl ten kluk a odešel. Jen co jsem se Vzpamatovala a měla jsem jistotu že odešli,doplazila jsem se pro mobil a zavolala Alexovi. "V jaké ulici?" zeptal se bez výrazu. Věděl co se stalo. Totiž,nikdy jsem mu nevolala kvůli ničemu jinému,než kvůli mým zraněním. "Právě jsi kolem ní prošel." típla jsem to a za pár vteřin jsem byla v Alexově náručí. "Nemocnice nebo ne?" "Jen zlomená ruka.." "To není tak hrozný. Nicméně,zítra do školy nepůjdeš,o to se Postarám." Chvíli bylo ticho. "Dozvěděl jsem se něco super.." "Poslouchám." "Black Veil Brides tu budou mít koncert." Byla jsem tak v šoku,že jsem mu málem vypadla z náruče. "Co-co-cože?" "Jo,za dva týdny. A jsem tak úžasnej,že jsem ti koupil lístek." "Ty nejdeš?" "Ne.." řekl smutně. "Počkej,proč? Ty odejdeš?" "Možná Sherry. Dostal jsem kšeft v Londýně a dost by mi to vynášeli.." "Jakej kšeft.." "Super tajná organizace,budu jezdit po světě. Agent." "Počkej,Emo a agent? Ty mě vážně opustíš? Alexi prosím,to mi nedělej." "Říkal jsem možná Sherry. Můžu to vzít nebo taky ne. Mám týden na rozmyšlenou." "Nemůžeš odejít,nezvládnu to.." To však Alex jen mlčel. Domů jsme došli mlčky. Mlčeli jsme,jakoby jsme se pohádali. To mě mrzelo. Nechci aby odešel. Na všechno budu sama. Navíc budu žít s pocitem,že už ho neuvidím,že mi ho při nějaké super tajné misi zabijí..To prostě..Přijít o Alexe je jako umřít. Mě stačilo přijít o rodiče a o Rodneyho. Nemůžu přijít o něj. Prostě nemůžu. Padla jsem na postel a prozkoumala Twitter. Nic zajímavého tam však nebylo. Pustila jsem si písničky a znovu začla přemýšlet o Rodneym. Já na něj prostě NEDOKÁŽU zapomenout. Mám s ním taková silná pouta. Třeba když jsme spolu zpívali Lost It All nebo vlastně složenou písničku Broken Heart a on nemohl vyzpívat výšky. Nebo když mě vzal a hodil do studené vody načež mě hodil do bahna. Nebo když já jsem mu postříkala celou hlavu sprejovou šlehačkou. A nebo když jsem mi nakapala místo tvarohu do palačinek lepidlo. S Rodneym byla obrovská zábava. Rodney mě z toho dostal. Rodney se o mě fakt staral. "Sherry?" Ozval se tiše Alex. "Odjíždíš viď?" řekla jsem s knedlíkem v krku. Jen si ke mě sedl a objal mě. "Aspoň mi slib že tě nezabijou." Opět nic neřekl. Usedavě jsem se rozplakala. "Bůh mě nenávidí..Přicházím o všechno co je mi drahé..." " Někoho podobného jako jsi ty určitě najdeš.." konejšil mě avšak na mě to nezabíralo. Tohle byl ten nejhorší pocit na světě. Zítra mám mít 18 narozeniny a oslavím je sama. Alex mě objal. "Zvládneš to Sherry. Sbohem." A mě se celý život právě zhroutil jako domeček z karet. Mé srdce se roztříštilo na tisíc kousků a já nevím,kam který kousek zapadá. Mojí duši ovinulo neuvěřitelné prázdno. Přišla jsem o všechno. Nezvládnu to a je mi jasné,že za pár měsíců s tím skoncuju a umřu. Protože tohleto prázdno se nedá vydržet.

___________________________

Takže..:DD můj první díl. Z mé strany no coment. Napište,jak se vám to líbí..:)