All I ask for is a little bit of pain

64

Usnul jsem někde mezi druhým a třetím hrnečkem kakaa s hlavou položenou na Pánově hrudníku, zatímco on v tichosti sledoval nějaký další seriál, kterému jsem nevěnoval pozornost jedinou vteřinu. Byl jsem už ze všeho unavený. Nechtěl jsem řešit to, jestli by takových věcí byl Andy vážně schopný, protože jsem si byl jistý, že za tímhle opravdu nestál. Na druhou stranu jsem se ale rozhodně nechtěl dohadovat s Pánem. Myslel to dobře. Chápal jsem, proč ho Andy napadl. Muselo mu to takhle dávat smysl, ale já moc dobře věděl, že na mě si Andy vzpomněl možná tak ve chvíli, kdy mu v koupelně překážely věci, které tenkrát Tyler nepobral.

Druhý den jsem se probudil až za světla v prázdné posteli a nespokojeně zamručel. Nelíbilo se mi, že si Troye klidně někam odešel a už vůbec se mi nelíbilo, že mě tentokrát neprobudila rána přes zadek. Byl to až moc hezký způsob probuzení, bez kterého jsem nehodlal vylézt z postele. Zoufale jsem zafuněl a převalil se na záda. Všude kolem bylo nepříjemné ticho, což mě donutilo se posadil a promnout si oči. Měl jsem jít nejspíš dělat snídani. Nebo mazat rovnou do herny. Jenže bez Pána se z pelechu lezlo vždycky o moc hůř. Zanadával jsem sám sobě a pomalu se zvedl z postele.  Potřeboval jsem zjistit, kde teď Troye je a za jak dlouho mám být v herně. Doufal jsem, že si pro mě přichystal něco pěkného. Potřeboval jsem rozptýlit. Ustlal jsem po nás rozházené peřiny a pomalu se coural dolů. Myslel jsem, že Pána najdu sedět jako obvykle u stolu s knihou. Popravdě jsem tak trochu čekal, že mě dokonce pokárá za to, že ještě není hotová snídaně. K mému překvapení jsem ale místo Troye našel jen kus papíru připevněný ke stolu prázdným hrnečkem od kafe.

Jel jsem ještě rychle do města. Nasnídej se, vysprchuj se. V herně tě chci najít znovu jako kočku. Nepokoušej mě.

Slabě jsem se pousmál a kousnul se do rtu. Snídaně musí počkat. Otočil jsem se na patě a utíkal zpátky nahoru. Nevěděl jsem, jak dlouho už je Troye pryč a rozhodně jsem nechtěl, aby se vrátil dříve, než budu v herně. Na druhou stranu by možná nebylo na škodu ho trochu pošťouchnout.

Rychle jsem se osprchoval, zbavil mé tělo přebytečných chloupků a šel do ložnice pro tubu s lubrikantem. Přišlo mi komický, že má Troye vážně něco takového v nočním stolku. Nedokázal jsem si ho představit, jak se dotýká sám sebe. Přišel mi na to až moc hrdý. Jenže kdybych já byl normální, tak by něco takového nikdy nemusel dělat. Povzdechl jsem si a otevřel dveře do herny.  Doufal jsem, že Pán je už někde na cestě domů. Trochu mě děsila představa, že tady budu sám čekat delší dobu. Připomínalo mi to čekání na Andyho a to nikdy nedopadlo dobře.

Chvíli mi trvalo, než jsem našel správnou komodu a šuplík, do kterého Troye schoval věci, které jsem si tenkrát v obchodě pořídil. Vlastně mě potěšilo, že mě chtěl znovu takhle, i když jsem se před ním pořád moc styděl. Největší problém byl pochopitelně ocásek, který jsem měl teď chuť nechat ležet na dně šuplíku. Zakázal jsem si nad tím nějak víc přemýšlet a rychle si vymáčkl větší množství lubrikantu na prsty. Musel jsem tohle udělat rychle, jinak by mě Pán našel nejspíš hysterického v jeho ložnici. Přesunul jsem se na postel, dostal do sebe ten zatracený plug a až pak si nasadil ouška a packy. Teď už mi chyběl jen obojek, jenže jsem neměl ponětí, kam ho Pán uklidil. Zoufale jsem zakňoural a stočil se na posteli do klubíčka. Konec ocásku mě lechtal na stehnech a já ani nebyl schopný posoudit, zda se mi to líbí nebo mě to přivádí k nepříčetnosti.

Nervozní jsem ale byl hlavně z toho čekání. V herně nebyly žádná hodiny, neměl jsem nejmenší pojem o čase. Tušil jsem, že by mě Troye nikdy nenechal schválně dlouho čekat, ale copak mohl tušit, kdy se probudím? Schoval jsem si hlavu pod jediný polštář na posteli a zavřel oči. Ještě se trochu prospat neznělo jako úplně špatný nápad.

Ve skutečnosti to ale byl velmi špatný nápad. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukal a uvědomil si, že klečím na podlaze a moje kolena teď zatraceně bolí od tvrdého nárazu stejně tak, jako vlasy, za které mě Pán popadl jako první. Rychle jsem k němu zvedl pohled a zadíval se mu do tváře. Věnoval mi krátký, vlídný úsměv a pak se znovu zamračil. Měl jsem z tohohle jednání husí kůži a motýly v břiše, což Pán jistě moc dobře věděl.

„Takhle se čeká na Pána, huh?" povytáhl zvědavě obočí a znovu mě chytl za vlasy, aby mi silným tahem zvrátil hlavu dozadu. Minule se mi sice líbilo, když se tady usmíval, jenže tohle bylo o moc lepší a momentálně jsem to potřeboval o moc víc, než pohlazení po tváři. Oblíbil jsem si tuhle Troyeovu roli až příliš rychle.

„Omlouvám se, Pan-,"

„Narovnej se," zavrčel ostře a prstem druhé ruky dloubnul do mých zad. „Nebo už jsi snad zapomněl, jak se tady chovat?"

„To ne, Pane," zavrtěl jsem rychle hlavou, pořádně se narovnal a opravil pozici mých rukou za zády. Rychle jsem zapomněl na to, jak legrační by mohlo být ho trochu poškádlit. Měl jsem z něj znovu pořádný respekt a kdyby mi v tu chvíli zakázal dýchat, tak bych klidně strčil hlavu pod vodu, aby mi opravdu věřil.

„Lepší," zamručel tiše a připevnil mi obojek kolem krku. Přivřel jsem nad tím pocitem oči a potěšeně zavrněl. Popravdě jsem si v ten moment neuměl představit nic krásnějšího. Nejspíš jsem byl pošahaný, ale opravdu jsem věřil tomu, že mě nic nedokázalo uklidnit tolik dobře, jako zrovna kus kůže kolem krku.

„Děkuju, Pane," pousmál jsem se a trochu se zavrtěl. Klečet s ocáskem nebyla taková hitparáda.

„Kocoure," mlasknul a poplácal mě po tváři. „Copak nevíš, jak dělají koťata?" naklonil lehce hlavu a bosou nohou schválně přišlápl konec ocásku k zemi. Prudce jsem vydechl, polkl tiché zasténání a omluvně mňouknul.

„Stejně si myslím, že bych měl udělat něco, abych ti připomněl, jak se správně koncentrovat," zabroukal a zamířil ke stěně s komodami. „Souhlasíš?"

Znovu jsem zamňoukal a drze se přesunul na čtyři, abych za ním mohl dolézt a otřít se mu o nohu. Trnul jsem strachy, že přestřelím, ale opravdu jsem teď chtěl, aby mi pomohl najít to nejdokonelejší místo v hlavě.

„Drzý kocour," zamračil se a slabě mě od sebe nohou ostřil. „Něco jsem ti přivezl, ale dostaneš to jen v případě, že budeš hodný," pousmál se a plácnul si rákoskou do dlaně. Rychle jsem zamňoukal, vrátil se zpátky na původní místo a zůstal na čtyřech, zadkem k Pánovi. Šílel jsem studem. Musel jsem v tu chvíli byt nechutně rudý. Možná jsem měl tentokrát ocásek vynechat. Jenže to by se zlobil a to jsem nechtěl. Pán pro mě dělal hodně věcí.

Zalapal jsem prudce po dechu, když na můj zadek dopadla první štiplavá rána. Ucuknul jsem maličko dopředu a zavřel oči, abych si sám uvědomil, kam správně ten pocit zařadit. Byl jsem nervózní z toho, že jsem tu před Pánem znovu nahý, ještě s tím plugem uvnitř sebe. Styděl jsem se za sebe a bolest mě na malý moment víc rozhodila než potěšila. Pán si toho nejspíš všimnul, jelikož mi nejdříve prsty přejel podél páteře a až pak mě udeřil znovu. Sklonil jsem se v loktech a maličko zahýbal zadkem. Chtěl jsem mu dát najevo, že je to dobré, což i rychle pochopil. Dával mi jednu ránu za druhou.Nešetřil mě. Dával mi prázdný výprask, i když je neměl rád. A to všechno jen kvůli mně.

"Oranžová!" vydechl jsem rychle. Potřeboval jsem mu to nějak vrátit. A v tu chvíli jsem byl až moc poblázněný na to, abych se opravdu soustředil na přemýšlení.

„Mluv," pobídl mě klidně a znovu mi prsty přejel po zádech. Tyhle jeho letmé doteky byly příjemné. Nikdy nesjel prsty až na zadek. Nejspíš musel vědět, že by mě to úplně rozbilo.

„Chci zkusit tu klícku, Pane," vydechl jsem rychle a silně se kousnul do rtu. Opravdu jsem doufal, že tohle pro Pána bude dostatečné potěšení. Víc jsem mu v tu chvíli dát neuměl.