I want more

~Už to začíná~

Emily's pov.
Probouzím se ve svém psychiatrickém pokoji. Zde se probouzím už dva roky. No nic. Zvedám se z postele a protahuji svá ztuhlá záda, protože místní postele nejsou moc pohodlné.

Tohle bude ten jeden z horších dnů. Budu mít nového spolubydlícího. Pokud se tedy tomu tak dá říkat. Ale to není obyčejný nemocný člověk. Ten co má přijít je slavný, oblíbený, ale pošpiněn anorexií. No jsem na tebe zvědavá, Parku Jimine.

Jimin's pov.
Balím si věci ve svém pokoji v dormu. Povzdechuji si, prohrabuji vlasy a jen doufám, že to zvládnu a bude zase vše pak v pohodě. \s těmito myšlenkami si dobaluji poslední potřebné věci do větší cestovní tašky. Vycházím ze svého pokoje, kde už čekají kluci, kteří se přišli na delší dobu rozloučit.

Myslel jsem si, že to zvládnu a že nebudu brečet, ale najednou to na mě vše dolehlo. Dojdu k nim se slzami v očích a obejmu je. Z ničeho nic řeknu, že mi budou všichni chybět, načež mi řeknou to samé s tím, že mi věří a že bude zase vše dobré. Poděkuji jim, za to, že stále ve mě věří a za to, jak mě mají rádi. Obouvám si boty a opouštím dorm. S posledním zamáváním zacházím za roh na autobusovou zastávku.

Po chvíli přijíždí autobus a říkám řidiči kam chci, aby mě dovezl. Jakmile jsem mu to dořekl, tak se zatvářil divně, podávám mu peníze a usedám na nejbližší volné místo. Autobus se rozjíždí a já sleduji krajinu pohybující se za oknem.

Zabírám se natolik do vlastních myšlenek, kdy tu najednou jsem byl na místě. Vystupuji a porozhlížím se po okolí. Před sebou vidím budovu, v které teď budu asi déle no. Jdu směrem k té budově a hledám vstupní dveře. Měl bych být nahlášený, takže by mě měl někdo pustit dovnitř. Po chvíli mi jedna trošku postarší paní otevírá.

Když ji říkám kdo jsem, hned začala něco hledat v databázi. A pak mě jen chytla za paži a spustila "Dovedu tě k tvému pokoji, jen menší prohlídku musím udělat tebe a tvé tašky, jestli tam nemáš něco, čím nebudeš ohrožovat sebe ani ostatní".

Jakmile se ujistila, že je vše v pořádku, tak mě zavedla k mému pokoji.

Po chvíli jsme se zastavili před nějakými dveřmi a řekla "Tady je tvůj pokoj a v něm i spolubydlící." na chvíli se odmlčela a pak dodala "Věřím, že si budete rozumět." a s těmi slovy otevřela dveře a naznačila ať jdu dovnitř. Poté hned za mnou dveře zavřela.

Porozhlížím se po pokoji, kdy pohled se mi zastavil na dokonalé holce sedící na skříňce, která měla fakt štíhlou, dokonale pohublou postavu. V ten moment pohlížím na své tělo, zpět na ni a řekám si, že chci víc.

Emily's pov.
Sedím si na skříňce, jak to mám ve zvyku a koukám ven z okna. Otevírají se dveře a náhle i zavírají, kdy už vím, že v místnosti nejsem sama. Neotáčela jsem se a toho dotyčného jsem ignorovala. Dokud ten člověk neřekne větu "Ahoj jsem Park Ji-" Seskakuji ze skříňky a přicházím rychle k němu. Šlo vidět, že jsem ho zaskočila, proto také přestal mluvit a koukal na mě. V tu chvíli jsem měla možnost si ho zblízka prohlédnout. Cítím, že je ze mě dost nervózní. To se mi líbí.  Nakláním se ještě blíž k jeho obličeji a děsivě mu pošeptám, že ho vítám v pekle. Hned poté jen proklouznu kolem něho a mizím z jeho dohledu.