Prolog

31 3 0
                                    

Seděla jsem u své nejlepší kamarádky Lindy, snažila jsem se jí trošku pomoct s korejštinou, jelikož mě šla víc jak jí ,,Ah! Už stačí! Bouchne mi hlava!" svalila se na postel, zasmála jsem se nad tím ,,Jistě Lindo." řeknu korejsky, hodila po mě polštář. Povídali jsme si, dělaly blbosti a lítali různě po pokoji. Sedla jsem si na postel, opřela se o zeď a začala projíždět internet. To samé udělala i Lin. Jen tak jsem projížděla Facebook když jsem narazila na zajímavý článek.
"Chtěly by jste na zkoušku bydlet v cizí zemi? Máme pro vás jedinečnou nabídku! Stačí zavolat, poslat e-mail, říct do jaké země a města by jste chtěly na zkoušku bydlet a my Vám zařídíme byt na jak dlouho by jste chtěly! Nepromeškejte šanci!''

Poklepala jsem Lindě na rameno s výrazem nadšení, dala jsem jí přečíst článek a za pár sekund se tvářila jako já, podívala se na mě stejně jako já na ní, začali jsme pištět a skákat. Můžeme se dostat do Koree! Splněný sen! Jakmile jsme se trochu uklidnily vzala jsem si telefon a vytočila číslo.
Po tom co jsem dovolala, jsem oznámila Lindě že máme zamluvené letenky a seženou nám byt pro dvě osoby v hlavním městě Soulu!! Začaly jsme zase skákat jak dva největší blázni. Linda to šla oznámit své mámě. Prý jí to odkývala. No jsem zvědavá jak to půjde u mě.

Byla jsem už u baráku a připravovala se psychicky na to až doma oznámím že pojedu do Koree. Odemkla jsem byt ve kterém jsem bydlela. Zula jsem se a mířila jsem si to do kuchyně kde mamka něco pekla ,,Ahoj Al, jak bylo u Lindy?" zeptala se s milým úsměvem ,,Ahoj, jo dobrý a mám takovou menší novinu." zasměji se trošku nervózně, mamka se na mě podívala trošku podezíravě ,,Zajdu asi pro tátu." máma odešla pro tátu do obýváku, zatím jsem si sedla ke stolu za minutu tu seděli máma s tátou a čekali co ze mě vypadne. Po chvíli ticha jsem se konečně odhodlala ,,Mami, tati chci vám něco oznámit." odmlčela jsem se, viděla jsem na obou rodičích nervozitu ,,Poletím do Koree, abych si zkusila tam bydlet a možná tam zůstanu." mamka vypadala že jí to nevadí a že mě podporuje, ale táta vypadal že s tím tak úplně nesouhlasí ,,Nikam neletíš!" vykřikl najednou táta, chtěla jsem něco říct, ale mamky výraz mě přesvědčil abych nic neříkala ,,Zlato já to s tátou proberu ano? Běž do pokoje." slyšela jsem ještě tátovo "To nemyslíš vážně?" než jsem za sebou zavřela dveře, vzala jsem si kufr na kolečkách a začala jsem se balit i přes tátův nesouhlas pojedu. Nepromrhá takovou šanci. Zrovna jsem zavírala kufr, když někdo otevřel dveře, zvedla jsem pohled ke dveřím. Stála tam mamka s milým úsměvem, ale její oči prozrazovaly nervozitu ,,Taťka s tím nakonec souhlasil, ale není moc nadšený." oznámila mi, sedla si na mou postel ,,Upřímně taky nechci abys letěla, ale nemůžeme ti v tom bránit, to by nebylo vůči tobě fér." přisedla jsem si k ní a pevně jí objala ,,Nebo mami, zvládnu to." odtáhla jsem se a co nejvíc jsem se usmála, mamka mi úsměv opětovala. Zeptala se ještě kdy odlétám ,,V neděli, kolem třetí hodiny odpoledne." jen přikývla, opustila můj pokoj, když si to tak vezmu neděle je za chvíli jelikož je pátek. Šla jsem se ještě vysprchovat a potom rovnou do postele, byla jsem celkem unavená, za několik okamžiků jsem vplula do říše snů.

Byla už neděle a já stála s Lindou na letišti. Její mamka se ani neobtěžovala přijít, bylo mi Lin líto, ale ona to tolik nebrala. Mě rodiče šly vyprovodit, taky nás sem hodily. Letenky už jsme měly, mamka brečela, ale snažila se usmívat, pevně mě objala ,,Dej nám pak nějak vědět ano?" stiskla jsem mamku silněji ,,Neboj dám." odtáhla jsem se od ní, přišla jsem k tátovi, ten měl taky na krajíčku ,,Neboj tati budu v pořádku a budu vás navštěvovat." silně jsem ho objala a snažila se zadržovat slzy, nějakým zázrakem jsem je udržela. Usmála jsem se na rodiče a s Lindou nastoupily do letadla. Sedla jsem si k okýnku a Linda hned vedle mě. Připoutaly jsme se a letadlo začalo vzlétávat, bylo to celkem nepříjemný, ale za několik minut jsme vyrovnaly a letěly normálně. Usoudila jsem že by bylo dobré se trochu vyspat, Linda taky zavřela oči a snažila se spát. Usmála jsem se nad tím že za několik hodin budu v Korei. S touto myšlenkou jsem usnula.

Dvě Holky v KoreiKde žijí příběhy. Začni objevovat