Depresivní citáty (z mojí hlavy)

konec.

Dneska je to přesně rok a den, co jsem napsala první část téhle sbírky.

Od té doby se toho hodně změnilo. Změnila jsem se já, změnili se moji přátelé, urovnala jsem si spoustu věcí v hlavě, dospěla jsem a zvážněla.

Dělám věci, co mě baví, jsem s lidmi, které mám ráda a kteří mají rádi mě, raduju se z maličkostí. Jsem šťastná.

Teď, s odstupem času, vidím, že všechno špatný, co se stalo, děje a bude dít, bylo z nějakýho důvodu. Díky těm věcem jsem silnější, utvořilo to mě, moji osobnost, toho nezaměnitelného človíčka, kterým tak ráda jsem.

Samozřejmě, že ne vždycky se daří. Pořád se dusím po večerech pláčem, nespím, ať už kvůli úzkostem nebo nočním můrám, ale vždycky mě nad vodou drží ta myšlenka, že to není na vždycky, že je to jen období, jen moment, který dotvoří další část mě. 

Všechno se děje z nějakého důvodu, zlatíčka. 

I když se občas život zdá nezvladatelný, je to jen úsek, jen část, jen KAPITOLA, není to celá KNIHA!

Držte se, všichni, mám vás ráda,  věřím vám, vy to zvládnete!