Isoldika \POZASTAVENO\

6. kapitola Intriky a pochybnosti

Lydia se zamračila.
Rudé pramínky jí vyklouzávaly z pečlivě spleteného drdolu a černou sukni měla celou pomačkanou od toho, jak ji žmoulala v ruce.
Na čele se jí vytvořila starostlivá vráska. Vše vycházelo podle plánu. Malelyn se vetřela do přízně lady Thalie Andarrunské a správkyně Severní marky Isoldického království teď tančila, jak mladá čarodějnice poručila. Evanesca dál hlídala tu malou princezničku. Varování přesýpacích hodin se ukázalo jako planý poplach. A sama Lydia měla království pod kontrolou.
Jen kdyby se ta hloupá Acindia nechala rozmluvit, pořád mlčí jako zařezaná. Jistě toho spoustu ví, byla přece snoubenka prince Kornelia. Musí vědět, kam zmizel.
Bylo jen málo věcí, co Lydia neznala, a tahle patřila mezi ně.
Když před necelými sedmi měsíci přijela do královského paláce, přivedla si s sebou devět ozbrojenců, kteří ji doprovázeli a dalších dvacet asi deset minut za jejím kočárem. Krátce poté, co byli vpuštěni dovnitř, byla zabita královna Gabrielle. Během hodiny se Lydiiným vojákům podařilo podmanit si jak palác, tak město pod ním, ale prince Kornelia nenašli. Neopustil svou komnatu, ale když tam vpadli byla prázdná. A Acindia jim nebyla schopná říct, kde následník trůnu je.
Ale možná už promluvila. Maia je v přemlouvání dobrá. Byl to chytrý tah, zaměstnat ji jako chůvu té malé lady. Ano, vyrazí na návštěvu své staré přítelkyně zjistit, čeho dosáhla.
Mezitím se ona stará přítelkyně dívala z okna a přemýšlela nad Lydiou, které tak nerozumně pomohla na trůn. Člověk by řekl, že jí to bude stačit, ale tahle mladá žena s rudými vlasy měla vždycky svou hlavu a roky skrývání a přemýšlení nad těmi nejhoršími scénáři z ní udělalo paranoidní mrchu. Zkrátka a dobře umínila si, že bude mít klid jen až ovládne všech sedm zemí, že už jí nikdo nebude nikdo ohrožovat.
Ale s tím Maia nesouhlasila. Věděla, že jsou v nebezpečí. Chápala, proč musí ovládnout Severní pustiny. K čemu ale bude, když budou vládnout Isoldice, totiž když bude Lydia vládnout. Ačkoliv to neřekla, bylo jasné, že ani Eva, Mala nebo Maia nebudou dělat nic jiného než dál poslouchat Lydiiny rozkazy.
"Maio, Maio!" domem se rozlehl hlas její paní.
Lady Acindia Lyenosská byla téměř patnáctiletá brunetka se snědou tváří a madlovýma očima. Na to, aby byla lady jednoho z nejkrásnějších zámků Isoldiky, byla dost mladá, a proto ji zatím v Lyenossu zastupovala její sestřenice paní Fabiana, která se měla po svatbě prince Kornelia s lady Acindiou stát plnohodnotnou lady Lyenosskou. Acindia v této době přebývala v Isoldě, aby měla blíž ke svému snoubenci.
"Maio, tak kde jsi?" zavolala lady Acindia znovu.
"Tady, Cindy, drahoušku," odpověděla Maia a vyšla ze svého pokoje na chodbu. "Co se děje?"
"Mám strach."
Maia svou mladou paní přelétla pohledem a hned poznala, že se potřebuje pořádně vyspat. Vlasy neučesané. Na sobě jen noční košilka a župan.
"Teď mě dobře poslouchej, Cindy. Jsi jedna z nejsilnějších žen, které znám. Byla bys jistě dobrou královnou."
"Myslíš," zatvářila se pochybovačně Acindia.
"Jistě," usmála se Maia. "I když ti ještě nebylo ani patnáct, dokázala jsi ustát věci, které by neustálo spoustu starších lidí."
"Jenže to nemění nic na tom, že jsem moc mladá na to, abych se prosadila," povzdechla si mladší dívka.
"Ber to z té lepší stránky. Kvůli tvému věku tě hromada lidí nepovažuje za hrozbu. Černá dáma by tě nejspíš už odstranila, kdyby si nemyslela, že jí stejně nemůžeš uškodit."
"A to má být lichotka, když mě ostatní přehlížejí?" zeptala se Acindia, ale stejně se na svou vychovatelku mírně pousmála.
"A teď se utíkej obléct," nařídila Maia přísně.

S láskou
Vaše nejšílenější Knihomolka
Mřenininka