Mocný úplněk

❤️4❤️

,, Cože?!?" vykřikla jsem překvapeně. To přece není možné! Někdo by mi to řekl. Určitě! Nejspíš si ze mě dělají legraci. Podívala jsem se na ně, ale jejich výrazy nevypadaly, jako že jim to přijde vtipné. Dívali se na mě a v očích měli něco co jsem nedokázala určit. No nemám já ale štěstí? Najdu si kamaráda a hned nato musím odjet, potom zjistím že mě adoptovali, což znamená, že tam budu nejspíš muset zůstat!!! Už ho asi nikdy neuvidím. Panebože co jenom budu dělat? Po chvíli jsem usla a spala po zbytek cesty.
Z divokého snu mě vytrhl až Miriamin hlas: ,, Haló, Emmo, už jsme tady. Vzbuď se princezno!" Když jsem konečně otevřela oči a vystoupila z auta, naskytl se mi pohled na město, ve kterém teď budu bydlet. ,, Vítej ve Wolftownu," popřál mi Garann, ,, snad se ti tu bude líbit." Myslím, že ano. Vypadá to tu úžasně! Budu bydlet na okraji města. To není ani moc velké ani moc malé. Odhaduji to tak na deset tisíc obyvatel. Bude tu určitě i škola, takže nebudu muset nikam dojíždět. Nastoupím tu do prváku. Ale zpět k domu. Je to veliký rodinný dům. Má přízemí a dvě patra. Před domem je bazén. Ten dům musel být opravdu drahý. Moji noví rodiče jsou asi milionáři. Takže by to tu vlastně nemuselo být tak špatné. ,,Tak velký dům jsem vážně nikdy neviděla, " tuto větu jsem si opakovala již po několikáté. Pravě mě prováděli po domě. A potom mě zavedli do mého pokoje. Panebože! Úplně mi to vyrazilo dech! Tak velký a krásný pokoj! Vypadal jako pro princeznu! Nechali mě v pokoji, abych si ho prohlédla. Vešla jsem dovnitř a procházela. To není možné! Otevřela jsem dveře a tam byla koupelna! Měla jsem svoji vlastní koupelnu! A další dveře... Šatna! Teda tolik oblečení! A všechno pro mě! Myslím, že by to vystačilo pro celý dětský domov. Z přemýšlení mě vytrhla Miriam, která mi přišla říct, ať jdu na večeři.
,,A co tvoje noha? Už tě nebolí? Prý jsi si včera vymkla kotník." No tak tohle bylo citlivé téma. Už od malička jsem se uzdravovala hrozně rychle. Čím jsem starší, tím je to rychlejší. Když mi bylo čtrnáct, řízla jsem se nožem. Hrozně moc mi řekla krev a já jsem si to chtěla ošetřit. Tak jsem si spláchla krev a... Viděla jsem jak se mi uzdravuje pokožka. Trvalo to asi minutu a nezbyla mi po tom ani malička jizva! Byla jsem překvapená, ale něco mi říkalo, ať to nikomu neříkám. Vypadala bych ještě víc divná než už jsem vypadala. Zůstalo mi to tedy jako tajemství. Miriam jsem řekla že je to v pořádku, že už mě to moc nebolí a nekulhám. Ve skutečnosti jsem to měla už dávno zdravý. Příště si musím dávat větší pozor, aby si mého rychlého uzdravování nikdo nevšiml. K večeři bylo kuře s rýží. Mňam! Tak dobře jsem se dlouho nenajedla! Po večeři jsme se sešli v obývacím pokoji a povídali si. Garann a Miriam jsou vážně milí! Ta adopce nevypadá vůbec tak špatně. No, ještě uvidíme, zítra tady půjdu poprvé do školy.
Když jsem večer usínala, neplakala jsem jako obvykle, věřila jsem, že by to nakonec mohlo přeci jenom dopadnout dobře....

Takže zase Ahoj😜 dneska teda ta slíbená druhá kapitola. Třetí už teda nejspíš nebude protože jsem po dnešku fakt vyčerpaná. Jinak doufám že jste si užili dnešní volno❤️❤️❤️

Vaše Emm😉😜❤️