Všemožné i nemožné Aneb Vše, co se Robina týče

Konečná hra - W.W.T.W.S.

Dvě slova.

Avengers: Endgame.

Ano. To je ten tříhodinový film od Marvelu, který strhnul nějaký ten rekord a za jeden víkend a vydělal nejvíc v historii všech filmů. Jop, přesně ten, co už stihl vydolovat skoro tři miliardy.

Tento záznam jsem začala psát s rozklepanýma rukama, hlasem koktajícím a chvějícím se. V hlavě mi víří vichřice myšlenek. Ale na duši mám klid. Takový ten příjemný klid. Přesně ten klid, se kterým bych na pohodu právě teď mohla zemřít.

Premiéra tohoto úchvatného díla byla dvacátého čtvrtého dubna. Ale já na něm byla přesně o týden později. Ve středu prvního května, na Svátek práce. (2019)

Těsně před tím, než jsem vyšla z domu, zaplavila mě vlna strachu a tsunami spousty dalších záporných pocitů. A já byla nucena se okamžitě uklidnit, neboť jsem rozhodně neměla daleko od panického záchvatu. Ruce se mi neuvěřitelně začali klepat a potit a já neměla ani nejmenší tušení, co v té chvíli dělat. A tak jsem se jen posadila do židle a se slzami v očích sledovala své silně klepající se ruce. Dýchala jsem zhluboka, přesto jsem si připadala, jakoby má plíce nepracovala. Super, nejsem ani v kině a už se tu rozpadám jak hromádka prachu po Thanosově lusknutí, pomyslela jsem si hořce.

Snažila jsem se koncentrovat svou mysl a zbavit se špatných myšlenek. A nenapadlo mě nic jiného, než zpěv znělek mých oblíbených hrdinů. Například tu Kapitána Ameriky z roku 1966. Víte snad, kterou mám na mysli.

When Captain America throws his mighty shield.~
All those who chose to oppose his shield must yield!~
If he's let to a fight and a duel is a due,
than the red and the white and the blue'll come through.
When Captain America throws his mighty shield.~

Nebo třeba tu z roku 1967, Amazing Spider-Man. Neexistuje někdo, kdo by ji neznal.

Spider-Man, Spider-Man,
does whatever the spider can.
Spins a web, any any size,
catches thieves, just like flies.
Look out!
Here comes the Spider-Man.~ ...

Po chvíli jsem se uklidnila.

Nenávidím pubertu a ty její příšerně silný emoce.

Nevím, jestli jste na tomhle filmu byli, jste, budete nebo ho ani nikdy neuvidíte, ale nechci nic spoilerovat. Kdyby se na něj náhodou někdo chystal. (Té poslední skupiny je mi líto, btw.)

Jediné, co k tomu asi teď můžu říct;

Tony je Iron Man.

(A že Kapitán má v tom jeho modrým oblečku velkou americkou prdel. :D)

Endgame je pro mne snímek, který se za chvilku vyšplhá na samotný vrchol. Jsou to tři hodiny plné zábavy, ale i nepotlačitelného smutku. Úchvatné, neopakovatelné, neskutečné. Tři hodiny v jiném vesmíru.

...Vaše KatyWords

- - -

„Ahoj, ptáče." Robin zrovna seděl na střeše Avengers Tower a zamyšleně hleděla do dáli, když se za ním ozval hlas boha. „Co zde pohledáváš, v dešti a chladu, úplně o samotě. Někdo by mohl přijít..." na chvíli se odmlčel. Bohova mluva ho pořád trochu baví, protože takhle spisovně už pomalu nemluví ani Thor. „...a shodit tě." v tu chvíli se na Robinova záda nalepila ledová ruka. Leknutím vyjekl.

„Bože! Máš strašně ledový ruce." oklepala se. „No, sedím v dešti a chladu, protože tu tak prostě je. A nejsem zas tak malej!"

„Nediv se mi." zaslechl odpověď a hned na to se vedle ní svalilo tělo, odděno to tmavého oblečení. „A tvá skutečná výška je irelevantní, jelikož tě převyšuje i ten pošetilec Stark."

„A co sem přivádí tebe, Loki?" pousmál se a dál hleděl na chmurný New York.

„Vydal jsem se za tebou." zdělil mu tajemně. „A také jsem si přišel vyčistit a uspořádat mysl." dodal po chvíli.

„Tím, že půjdeš za někým, kdo má v hlavě "hlasitou vychřici"?" zeptal se Robin s neskrývaným zájmem. „I když si myslím, že mám teda v hlavě uspořádaný chaos, ne, jak řekla Wanda, vychřici myšlenek hlasitější, než křik trpících lidí. Pořád nevím, kde ty přirovnání bere." poslední větu si spíš zabrblal pro sebe, přestože si byl jistý, že ho bůh lsti slyšel zřetelně.

„Lépe řečeno, rozbouřenou sopku." uchechtl se. „Vlastně ano. Předpokládal jsem, že se budeš koncentrovat jen na své momentální trable, a tak by jsi zůstal tichý." promluvil pomalu.

Robin na to jen pokýval hlavou a začal se opravdu znovu soustředit na své myšlenky. Svou mysl by právě přirovnal k velké horolezecké stěně bez jištění. Myšlenky začaly vždy stoupat nahoru, ale jen některé vytrvaly a utkvěly mu tak v paměti. Jedna z nich byla opravdu silná.

Chce se mi brečet, nic z tohohle není skutečné.

Loki po ní vrhnul rychlý zkoumavý pohled, kterého si však Kate nevšímala a dál se soustředila na své lehce depresivní myšlenky.

Nic z toho. Ani já vlastně ne.

Z oka mu vytekla slza, kterou okamžitě setřel. Hlasitě si povzdechl a znovu se zahleděla dolů pod své nohy, visící z okraje. Loki však upíral pohled svých smaragdových očí na chlapce po své levici.

Kdybych teď skočil, probudil bych se?

Na to se bůh zvedl a začal kráčet pryč.

„To sis tu mysl uspořádal rychle." prohodil jeho směrem. Slyšel, jak jeho kroky utichly. Zastavil. Dolehlo k němu ještě vzdálené uchechtnutí.

„Neuspořádal." znovu se odmlčel. „Tvé myšlenky jsou vskutku hlučné. Očekával jsem je mnohem tižší. Vážně neovládáš moc telepatie? Poněvadž mám pocit, že mi je do mysli násilně tlačíš." řekl a poslední věc, kterou Robi spatřil, než Loki opustil střechu, byl jeho radostný úšklebek.

- - -