Kytici veršů jen pro tebe jsem psal,
s citem a láskou ji jen něžně vázal,
voní létem, tu vůni krásnou poznal,
ta chvíle lásky, v kytici kvetoucí jen zůstal.
Je tvá, tu něhu jen v dlani mám,
jemně ji držíš a na tu krásu se dívám,
pohledem zasněným a své city znám,
jen do ouška potichu její jméno šeptám.
Stuha, co barvu lásky tak rudou má,
líčka červenají a náruč jen objímá,
ty rty vlahé jen za rosy líbám svýma,
kytice kvete krásou, ta se z lásky přijímá.
Modrých těch pár chrp létem voní,
seno na kopkách usychá, cítím v dlaních,
obloha lesk hvězd a noc rosu roní,
tak krásně chutná ten půvab milování.
Neuvadá ten květ chrp blankytných,
žijí láskou z doteků dlaní mých,
dechem, co hřeje z úst vášnivých,
kytice jsi v srdci těch pár snů mých.
Sny jsou poslem, co vzpomínky nosí,
tvé oči plné slunce zmizely kdesi,
ten čas léta a srdce smutně prosí,
vítr ze strnišť je vzal, už nejsi.
Tu kytici z lásky citem jsem psal,
jméno, co nádherně zní, do řádků dal,
do veršů té kytice voňavé jen schoval,
vždyť ani nevíš, jak moc jsem tě miloval.
