I feel in love with you!

2.

Dnešní den ve škole utekl díky jedné osobě celkem rychle. Vzala jsem Claire na prohlídku školy. Ukázala jsem ji jídelnu, tělocvičnu a taky knihovnu.

Ještě jsme si toho o sobě moc neřekly. Jediné co vím je, že se sem pristehovala až z Californie kvůli tomu, že její mamku sem přeložili.

Kdybych byla na jejím místě asi bych nikdy nechtěla odjet. Californie se mi zdá jako krásný místo a jednou bych tam chtěla jet.

"Nechtěla by si někam zajít? Že bych ti ukázala město a tak?" Zeptala jsem se Claire když jsme vycházely ze školy.

"Moc ráda bych s tebou šla, ale teprve včera jsme se pristehovaly a já bych si měla vybalit všechny ty krabice. Ale třeba zítra bych s tebou šla moc ráda."

V jednu chvíli jsem byla smutná, že mě dnes odmítla, ale když hned navrhla jiny den, byla jsem šťastná.

"Tak joo. Tak se na zítra pořádně připrav." zazubila jsem se na ní.

"Aleee. Tady slečna má nějaké velké plány jo?"

"Já mám vždycky velké plány! Semnou se totiž člověk nikdy nenudí!" Odpověděla jsem ji s vážnosti v hlase a vzápětí jsem vyprskla smíchy.

Claire se po chvíli ke mě přidala. Její smích bych mohla poslouchat kdekoliv a kdykoliv. Byla to hudba pro mé uši.

"Můžu tě aspoň doprovodit domů?" Zeptala jsem se jí, když jsem se konečně uklidnila.

"Jasně." Odpověděla jen a usmála se na mě.

"Tak mi něco o sobě řekni Claire." Pobidla jsem ji, když jsme se znovu vydaly na cestu.

"Noo kde začít. Asi to vezmu od začátku." na chvíli se odmlčela.
"Takže bydlím jen s mamkou. Taťka mi umřel když mi bylo osm let. Moc mi chybí, měla jsem ho strašně ráda a hodně jsme si rozuměli. Mám ráda sport a jako nejradši asi basketbal. Kdysi jsem ho hrála, teď už kvůli škole ne. Chodím často běhat a občas jsem jezdila i na kolo. Jsem ráda, že jsme se přestěhovaly sem do Londýna. V Californii jsem neměla žádné přátele. Všichni se mi tam smáli a ublizovali mi. Proto tu chci začít nový život. Být konečně šťastná. Mamka je doktorka. A můj dětský sen je být jako ona. Je strašně skvělá a hodná. Mám s ní skvělý vztah a hodně si rozumíme. Občas mi přijde, že je jako moje kamarádka." Lehce se na mě usmála.

"Wau. Tvyho tatky je mi moc líto. Určitě to byl skvělý člověk. A když ráda jezdíš na kole, tak bych tě mohla klidně někam vzít. Znám tu spoustu skvělých míst." Zazubila jsem se na ni.

"To je dobrý. Už jsem se přes to dostala, ale i tak mi furt chybí. To by bylo skvělý! Moc ráda s tebou někdy pojedu!" Usmála se na mě.

"Tak super." zaradovala jsem se jako malá holka. A pak jsem se ještě na něco zeptala. "Asi mi teď nereknes, proč ti v Californii ublizovali a smali se ti, co?" posmutnila jsem.

"Jednou ti to určitě celý řeknu Em. Nechci aby si na mě měla stejný názor jako oni." Usmála se na mě a pohladila mě po ruce. Mě okamžitě na tom místě kde se mě dotkla vyskákala husí kůže.

Bože Claire, co to semnou proboha děláš? Tohle jsem ještě s nikým nezažila.

"Už jsme tu. Tady bydlím." Zastavila si u menšího, ale přesto krásným domku a mě tím vyrusila od myšlenek.

"Tak se uvidíme zítra ve škole?" zeptala jsem se tě.

"Určitě." usmála ses na mě a otočila se k odchodu. Sledovala jsem tě, než si zalezla dovnitř a poté se vydala taky domů.