Cold in LA

Jen přátelé

Ráno jsem se probudila první a Zach ještě spal. Byl fakt roztomilej. Měla jsem docela hlad, takže jsem si šla dolů udělat něco k snídani. Na gauči seděl Jack a hned jak mě viděl, šel mě obejmout. ,,Dobré ráno" pozdravili jsme se. ,,Udělal jsem lívance, dáš si?" nabídl mi Jack. ,,Od kdy ty vaříš?" zeptala jsem se udiveně. ,,Hele, beze mě by tady všichni chcípli hlady. Chceš teda?" zeptal se a já jen kývla na souhlas.

,,Jsou výborný. Nevěděla jsem, že umíš takhle vařit" mluvila jsem s plnou pusou. ,,Díky" usmál se Jack a ještě dodal: ,,Nechtěla by jsi dneska někam zajít? Mohli by jsme třeba do skateparku". ,,Ráda bych šla, ale nevím co by jsme tam dělali když na skatu ani nic neumím" odpověděla jsem mu. ,,Naučím tě to" usmál se Jack a já tedy souhlasila. Najednou jsem si všimla, že ve dveřích kuchyně stojí Zach. Zvedla jsem se ze židle a šla ho obejmout. ,,Kdopak se nám to vzbudil?" říkala jsem stejným hlasem jako miminu. Zachovi to asi moc vtipné nepřišlo. Nic neříkal jen se vražedně koukal na Jacka a držel mě v objetí. Vzala jsem Zacha za ruku a odvedla ho do pokoje. ,,Zachy co se děje?" zeptala jsem se ho. ,,Myslíš, že jsem to neslyšel?!" zvýšil na mě hlas. ,,Co jsi slyšel? Nic špatného jsme neříkali". ,,Nic... Běž si klidně ven s Jackem a mě tady nech" řekl uraženě. ,,Zlato přestaň tohle říkat. S Jackem jsme jen přátele a tak jsme si chtěli zajít ven. Miluju jenom tebe" řekla jsem a chtěla ho obejmout. Zach se mi vyhnul a řekl: ,,Ale Jack to bere trochu jinak". Do očí se mi nahrnuly slzy a Zach odešel z pokoje. Skočila jsem do postele, vzala si na sebe Zachovu mikinu a jen brečela. Jsme spolu chvíli a už se hádáme. Jestli bude takhle žárlit, daleko to nepovede.

Po chvíli mi někdo ťukal na dveře. Nereagovala jsem a tak člověk vstoupil do pokoje bez vyzvání. Sedl si ke mně na postel a hladil mě po vlasech. Otočila jsem se a viděla Taru. Objala jsem jí a začala brečet ještě víc. ,,Zlato, copak se stalo?" ptala se mě smutně. ,,Já prostě nevím co má Zach za problém. Hrozně žárlí a kvůli tomu jsme se pohádali" říkala jsem s brekem, že mi nešlo skoro rozumět. Tara mě pevně objala a snažila se mě uklidnit. ,,A jak vůbec víš, že tu jsem?" dodala jsem. ,,Ptala jsem se Zacha co se mu stalo a tak mě poslal za tebou. Je z toho taky špatnej" řekla Tara. ,,Jenže to si měl rozmyslet dřív. Je mu úplně jedno, že tady kvůli němu brečím" začala jsem křičet. ,,Ann není mu to jedno jen potřebuje vychladnout a ty taky. Má tě fakt moc rád. Věř mi" snažila se mě Tara zase uklidnit. ,,Já o něj jen nechci přijít víš?" řekla jsem zase se slzami v očích. ,,Nepřijdeš, to ti slibuju" usmála se na mě Tara a já jí úsměv oplatila, i když nebyl tak upřímný. Jsem tak ráda, že je tady ta holka se mnou. Nevím, co bych bez ní dělala.
__________________________
Konečně nová část, i když kratší. Omlouvám se, že po tak dlouhé době. Neměla jsem nápad ani moc náladu. Teď budu snad víc aktivní. Doufám, že se vám líbila a neopustili jste mě.😁❤️