Help me. [CZ]

Chapter 5

,,Ó můj bože!" Křikla jsem na celý dům a oči se mi zaplnily slzami.

,,Ahoj!“ Řekla druhá nejvýznamnější holka v mém životě (první je moje maminka).

,,Tess!“ Křikla jsem a objala ji. Musela jsem brečet.

,,Jsem“ Polkla a zašeptala do objetí.

,,Jsem tady.“ Zašeptala a stiskla mě ještě silněji.

,,Musím Ti toho tolik říct!“ Řekla jsem ji a šla jsem si sednout na mou postel. Koukla jsem se na Tess a poplácala na postel vedle mě na znamení, aby si vedle mě sedla. Začala jsem jí vykládat o mně a o Niallovi, ale o Aně a Mie jsem jí raději neřekla nic.

,,To byl on? Ten kluk co Tě byl teďkon doprovodit?“ Řekla a zkousla si spodní ret.

,,Jo.“ Odpověděla jsem ji s úsměvem.

,,Woow! Kdyby nebyl Tvůj, tak… To Ti raději ani nebudu říkat, co by se stalo.“ Řekla mi a začla se smát.

,,Je mi to jasný!“ Řekla jsem ji a usmála jsem se. Zbytek dne jsme strávily procházením se po městě. Domů jsme přišly kolem půlnoci, no co neviděly jsme se strašně dlouho. Upřímně, ani nechci vědět jak dlouho jsme se neviděly. Když jsme přišly, tak si Tess šla rovnou lehnout. To bych nebyla já, abych neudělala nějakou blbost. Šla jsem do koupelny, vzala si odličovací tampon a spolkla ho. Nebylo to poprvé, takže mi to nedělalo žádný problém. Potom jsem si došla ještě na záchod a šla si taky lehnout.

,,Ahoj.“ Slyšela jsem jak na mě Tess promluvila.

,,Kolik je hodin?“ Zeptala jsem se ji se zavřenýma očima.

,,8, 20“ Odpověděla mi. Já jsem se jen převalila na druhý bok na znamení mě nechat ještě spát, ale to by nebyla Tess, aby mě nenechala. Začala skákat po posteli, bylo to celkem nepříjemné, ale musela jsem se smát, musely jsme se obě smát.

,,Okay!“ Křikla jsem. Tess přestala skákat a vzala si do ruky můj telefon.

,,Hmm… Tři nepřijatý hovory. Od nějakýho Nialla. Kdo to asi je?“ Zeptala se ďábelsky Tess.

,,Co že?!“ Křikla jsem a vyletěla jsem z postele.

,,Já věděla, že Tě vytáhnu!“ Řekla se smíchem Tess. Jistě, že si dělala srandu. Dala jsem si ruce do pasu vzala mobil a uraženě jsem šla dolů do kuchyně. Dole jsme se všichni přivýtali a nasnídali se. No, já teda moc ne, ale co si budeme vykládat, že? Celou dobu jsem držela telefon v ruce a snad každou minutu kontrolovala, jestli Niall nejeví nějaký zájem, ale ono nic. Celé ráno se mi neozval, tak jsme s Tess vyrazily ven. Šly jsme na takové dětské hřiště na kopec, kde jsme si sedly na nízkou lavičku.

,,Tak co?“ Zeptala se najednou tiše.

,,Nic, co by bylo.“ Odsekla jsem ji.

,,Myslím Nialla.“ Skoro šeptala.

,,Už jsem odpověděla.“ Odsekla jsem znovu. Ona jenom mlčela. Chtěla jsem ji odpovědět něco jiného, ale nešlo to. Byla jsem naštvaná, každé ráno jsme si volali, každé dopoledne jsme si volali, pořád jsme byli spolu, ale dnes nic.

,,Promiň.“ Řekla jsem.

,,Za co?“ Zeptala se mě.

,,Za ten můj tón a za mé odpovědi, mám Tě ráda, Tess.“ Řekla jsem ji a podívala jsem se ji do očí.

,,Jop.“ Odpověděla mi. Bylo to divné. Tuhle odpověď jsem od ní ještě nikdy neslyšela, vždycky mi odpovídala něco na způsob, že mě má taky ráda, ale teď taky nic. Jako by se na mě všichni vykašlali, jako bych jim byla úplně ukradená, třeba je to pravda, třeba už jim jsem ukradená, možná… Na hřišti jsem pozorovala dívku a chlapce, ve věku Nialla a mě. Dívka seděla na houpačce a chlapec ji pomalu pohupovával, pod houpačkou byla veliká louže, takže museli dávat pozor. Najednou ji chlapec začal rozhoupávat víc a víc, jako by chtěl, aby vyletěla, křičela, ale on se jen smál. Rozhoupal jí a potom se asi padesát metrů od houpačky oddálil, jako by ji chtěl provokovat, že se nedostane dolů, že bude muset jít přes hlubokou dlouhou louži, nebo bude muset počkat až vyschne. Chlapec se zasmál a šel ji zastavit, on si ji z houpačky vyhoupl do náruče a položil ji na suchou trávu. Bylo to sladké, jako by mi to pořád připomínalo mě a Nialla.