Help me. [CZ]

Chapter 6

Zbytek odpoledne jsme strávili procházením se po městě. Při cestě domů nám ještě Niall koupil zmrzlinu samozdřejmě, že mi spadla –úmyslně. Niall mi nabízel tu jeho, ale nemohla jsem si ji vzít. Celkem jsem ji chtěla, protože na ní byly Niallovo stopy, ale… Já prostě nemůžu. Už mě ani nebaví žít, ani nevím, jestli mě ten život vůbec baví, ano mám toho nejlepšího kluka na světě, nejlepší kamarádku, nejlepší rodiče, ale… Prostě nebaví mě to tu.

„I stay out too late

Got nothing in my brain

That's what people say“ Začala hrát moje oblíbená písnička Shake It Off od Taylor Swift.

,,Ano mami?“ Řekla jsem do telefonu a vzdálila jsem se od Nialla a od Tess.

„Ver, dneska nepříjdeme domů, musíme s tátou zůstat dlouho v práci. Příjdeme až zítra večer. Doma si udělejte s Tess špageti nebo něco. Zatím se měj, ahoj. Mám tě ráda.“ Řekla mamka do telefonu.

„Dobře, ahoj.“ Řekla jsem nechápavě.

„Stalo se něco?“ Přiběhl Niall.

„Ne, nic. Jen dneska budu doma sama. No né uplně sama, budu s Tess. –Až do zítřejšího večera.“ Řekla jsem a usmála se.

„Jenom s Tess?“ Řekl Niall a vykulil oči.

„Hm?“ Řekla jsem a nadzvedla obočí, protože jsem nevěděla, co chce Niall slyšet.

„Mě bys nepozvala?“ Řekl Niall s tím jeho sladkým úsměvem.

„Možná.“ Řekla jsem a vyplázla jsem na něj jazyk.

„Dobře, ale pomůžeš mi udělat špageti.“ Řekla jsem a začla utíkat, směrem domů.

„Počkej!“ Volal Niall.

„Počkeeej!“ Slyšela jsem Tess. Bylo mi jasný, že nemám šanci Niallovi utéct, ale za pokus to stálo. Cítila jsem, jak mě chytá za pravou ruku.

„Miluju Tě.“ Řekl a dýchal jako o závod.

„Já tebe.“ Řekla jsem a dala mu čelo na čelo.

„Jsi nějaká rychlá!“ Křičela za námi udýchaná Tess. My jsme se s Niallem začali smát. Už jsme stáli před našim roddiným domkem a já jsem vytahovala klíče s kabelky, otevřela jsem vrátka a poté dveře od domu. Všichni jsme vešli dovnitř, mířili jsme směrem do kuchyně a rozdali jsme si práci, abychom nebyli hladoví, teda… oni aby nebyli hladoví, já už jsem na to byla zvyklá. Já jsem postavila vodu a Tess půlila špageti a Niall ochutnával. Původně jsme chtěli udělat i omáčku, ale schodli jsme se, že by to bylo namáhavé, tak si to jenom pokapeme kečupem. Do pár minut jsme to měli připravené, každý si nandal podle chuti. Popravdě? Já jsem na talíři měla celkem asi 8 špaget a 3 kapky kečupu. Šly jsme do obýváku, kde jsme si pustili film. Vybírala Tess, protože byla poprvé v Mullingaru. Vybrala film Hvězdy Nám Nepřály. Awww, jak já ten film miluju. Seděla jsem vedle Nialla a na hrudi jsem si přidržovala talíř se špagetami. Niall mě pozoroval, tak jako v cukrárně. Když jsem dojedla, tak jsem to MUSELA jít vyzvracet, to tělo na to bylo zvyklé, nešlo to zadržet, už si o to říkalo samo. Omluvila jsem se a šla jsem na záchod, tak jsem se raději zamkla. Klekla jsem si před záchod a jenom jsem se naklonila, vážně. Šlo to úplně samo.

„Ver?“ Slyšela jsem za dveřmi klučičí hlas a tahání za kliku. Spláchla jsem a šla jsem si umít ruce a pusu. Pomalu jsem odemykala dveře, stál tam Niall.

„Miláčku?“ Řekl a viděla jsem mu na očí, že se mu derou slzy ven. Objala jsem ho.

„Asi mi ty špageti moc neprospěli.“ Zašeptala jsem. Vzal mě za ruku a vedl mě do mého pokoje, kde nás zamkl, asi chtěl, abychom byli sami.

„Nechceš mi něco říct?“ Už skoro brečel.

„Ni, vážně. Všechno je v pohodě.“ Řekla jsem a sedla jsem si na postel.

„Tak co DIETNÍ dort. MALÉ porce. ZVRACENÍ po každém jídle. Ver, já tě sleduju už delší dobu, rve mi to srdce, prosím. Nelži mi. Vůbec Tě nevidím jist. Prosím, řekni mi pravdu.“ Zašeptal a sedl si vedle mě.

„Miluju Tě.“ Odpověděla jsem mu jenom, nezvládla jsem říct víc, nešlo to.

„Ver, prosím.“ Řekl a chytl mě za ruku. Zhlubova jsem se nadechla a opřela jsem se o zeď.

„Nialle, já jsem.“ Řekla jsem.

„Co?“ Řekl tázavě.

„Anorektička.“ Oznámila jsem. Niallovi ukápla slza, ale hned si ji utřel.

„A… Bulimička.“ Pokračovala jsem po pár sekundách.

„Pomoc Mi.“ Řekla jsem.

„Pomůžu Ti.“ Reagoval.

Lehla jsem si a on si lehl vedle mě. Po pár minutách jsme se sebrali a šli jsme dolů za Tess. Přišli jsme zrovna při tom, když Hazel a Gus mluvili s Peterem Van Houtenem. Sedla jsem si na kraj pohovky, Niall si sedl vedle mě a já jsem si opřela hlavu o jeho pravé rameno.

***

Ráno jsem se probudila vedle Nialla u nás, na gauči na pohovce. To bylo vůbec poprvé co jsem se vedle něho probudila. Chvíli jsem se na něj koukala a potom jsem vstala. Automaticky jsem šla na záchod a zese jsem se vyzvracela. Teď jsem si vzpoměla, na ten rozhovor mezi mnou a Niallem. Za chvíli za mnou přišla Tess.

„Ver?“ Řekla mi tázavě.

„Hm?“ Podívala jsem se na ni.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala se.

„Ne.“ A zakroutila jsem hlavou. Šla jsem si učesat vlasy. Stoupla jsem si před zrcadlo a začla jsem se česat. Na hřebenu se zanechala půlka mích vlasů.

„Umírám, Tess.“ Oznámila jsem ji a podívala se na zrcadlo na obraz Tess.

„Pojď sem.“ Řekla mi a zezadu mě objala.

„Já už dál nemůžu, Tess.“ Řekla jsem ji. Dobrých pár minut jsme tam stály a potom si Tess musela jít zbalit, protože dneska odjížděla domů, do Londýna. Šla jsem vzbudit Nialla, že budeme muset jít, ale že potom ještě může přijít. Tess měla zbaleno do 5 minut, protože si aninic nevybalovala. Přišla s červeným kufrem.

„Půjdem?“ Zeptala se.

„Jo.“ Odpověděli jsme s Niallem jednohlasně. Vyrazili jsme tedy na autobusovou zastávku. Cestou jsme si ještě povídali a porovnávali Londýn s Mullingarem. Na zastávce jsme stáli něco kolem 8-mi minut. Tess mi slíbila, že co nejdříve přijede a že doma bude všechny pozdravovat. Ještě jsem jí naposledy zamávala.

Tak, tady je nejspíš předposlední díl příběhu s názvem Help Me.  Doufám, že se Vám příběh líbí. 50 reads, 8 hvězd, 2 komentáře a bude další -poslední díl, takže pokud chcete vědět, jak to všechno dopadne, tak budete muset hlasovat:-D /čtení, hvězdy, komentáře/

Love,

Ver.