Zamilovaný | Calum Hood

01 | Oblíbené číslo

Když se konečně učebnou rozneslo zvonění oznamující konec poslední hodiny, naházela jsem si věci do tašky a rozešla se ke své skříňce, abych si do ní mohla schovat nepotřebné učebnice.

Dvířka jsem hned poté zavřela a chtěla už konečně opustit tuhle neoblíbenou budovu, ale dříve než jsem to stihla udělat, dvě silné paže se omotaly okolo mého pasu, věznící mě v objetí a tisknoucí má záda proti povědomě pevné hrudi.

„Ahoj, princezno," ozvalo se hned vzápětí, když si ona osoba položila hlavu na mé rameno a lehký polibek přistál na mém líčku. Jeho na dotyk jemné a rozkošně kudrnaté vlasy šimraly moji pokožku a já se nemohla ubránit slabému uchechtnutí, které následně uniklo z mé pusy.

„Ahoj," odpověděla jsem na zpátek a s širokým úsměvem se otočila v jeho objetí a byla nucena trochu zaklonit hlavu, abych viděla mému vysokému příteli do tváře.

„Ahoj," zopakoval s pohledem zabodnutým hluboko do mých očí a oba dva jsme se zasmáli, než se sklonil dolů k mému obličeji a přitiskl svoje nebesky měkké rty na moje, dělajíc úsměv na mé tváři ještě větší a motýlci v mém břiše se mohli samým štěstím zbláznit. Neodešli dokonce ani po tom, co se naše rty od sebe odlepily.

Calum a já jsme spolu sice teprve dva měsíce, ale můžu říct, že už tak jsem do toho kluka zamilovaná až po uši. Věřte mi, že vím o čem mluvím. Moje předchozí vztahy byly zkráceně řečeno totální katastrofy a vydržely maximálně měsíc. Jednoduše jsem až doteď měla štěstí jen na idioty, kteří vztah nebrali vážně. Spíše jen jako zábavu a možnost se vytahovat před ostatními.

Ale s Calumem je to jiné. Z počátku jsem byla dost nejistá, protože Cal je na naší střední snad nejpopulárnější osoba vůbec a já byla vždycky ta, co se nikam nezařazovala. Vždycky jsem byla to tiché dítě, co se snaží nevyčnívat a tak pro mě bylo opravdu těžké pochopit, že by o mě někdo jako on mohl mít zájem. Ale on mě dokázal přesvědčit o tom, že ačkoliv ho mají všichni za frajera, on je vlastně úplný opak.

Za celé dva měsíce nebyl den, kdy bych litovala, že jsem přijala jeho pozvání na rande. Sice mi nebylo zrovna příjemné, když se o nás dozvěděli jeho kamarádi z týmu, protože ti spokojeni s jeho volbou rozhodně nebyli. Čemuž jsem se vlastně ani nedivila, protože postavu hodnu rozstleskávačky opravdu nemám. Naštěstí jako zázrakem se Calum o tohle nezajímal a já na něj nemohla být pyšnější, že není jako jeho spoluhráči, kterým jde očividně jen o vzhled.

Na druhou stranu jeho kamarádi mimo tým, a zároveň jeho nejlepší kamarádi vůbec, mě naopak přijali s otevřenou náručí a to doslova. Nešlo si je hned nezamilovat, když byli samý smích, sranda a pomlouvaní fotbalového týmu, čemuž se Calum ani nesnažil zabránit a smál se s nimi.

Ale dost o všech jeho kamarádech. Calum sám o sobě je neuvěřitelně úžasný člověk. Už od začátku se ke mně choval s úctou a mnohem líp, než kterýkoliv kluk před tím. Motýlci v mém břiše se budí pokaždé, když ho vidím, nebo slyším mluvit, a způsobují mi zmatek a šimrání v celém těle. Tváře mi hoří vždycky, když se na mě byť jen usměje či podívá. Srdce v mé hrudi se rozbuší kdykoliv, když někdo jen vysloví jeho jméno a moje myšlenky se v podstatě točí jen okolo něj.

Upřímně jsem nečekala, že bych se mohla tak hluboce zamilovat do naší školní fotbalové hvězdy, ale stalo se. Vlastně jsem nikdy ani nepřemýšlela nad tím, že by zrovna Calum na mě mohl vůbec promluvit, natož mě pozvat na rande.

„Katie, posloucháš mě?" Z přemýšlení mě vytrhlo vyslovení mého jména a já se provinile usmála na Cala, načež jsem zašeptala tiché 'promiň'. „Ptal jsem se, jaké je tvé oblíbené číslo?" Zopakoval znovu s roztomile velkým úsměvem na rtech a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho, přičemž si neodpustil přejetí kloubů po mém líčku, které následně lapil do dlaně a zlehka jej palcem hladil.

Pomoc, myslím že v mém těle pravě vybuchuje sklad s atomovkami.

„14, proč?" Odpověděla jsem se zmateně pokrčeným obočím a rukama ho objala okolo krku, abych měla nějakou oporu, protože jsem cítila, jak mě má kolena pod jeho doteky zrazují. Důkazem bylo moje následné škobrtnutí, čemuž se Cal pobaveně zasmál a upevnil stisk paže, kterou měl stále omotanou kolem mého pasu, a přitiskl si mě více na tělo, aby měl nade mnou lepší kontrolu a já nespadla. Nebylo to pro něj nic nového, protože takhle jsem pod ním tála snad pokaždé, když se mě dotkl a soudě dle jeho reakcí se mu to líbí.

„Dneska začíná nová sezóna a tak si vybíráme nová čísla na dres. Jako kapitán týmu mám přednost a chci si vybrat číslo, které pro mě bude mít hlubší význam," vysvětlil a opřel si čelo o to mé, zatímco se rozkošně třel nosem o můj, věnujíc mi tak eskymáčí polibky a já přísahám bohu, že se mi srdce snažilo vší silou vyskočit z hrudi a schovat se do té jeho kvůli tomu jak splašeně bilo.

„Baby," zamumlala jsem naprosto neschopna jakéhokoliv slova a můj pohled se rozmazal, když se slzy začaly hromadit v mých očích. Calum už na to nic neřekl, jen jedním šikovným pohybem spojil naše rty a přitiskl naše těla blíž k sobě, pokud to bylo vůbec ještě možné.

„Musím jít na trénink, ale uvidíme se potom, dobře?" Zašeptal do mých rtů předtím než se odtáhl a já se nezmohla na nic jiného, než mlčky přikývnout na souhlas. „A zkus mi po cestě domů nespadnout," zasmál se a já se taktéž nemohla ubránit uchechtnutí, i když to zas taková sranda nebyla. Moje nohy byly opravdu jako z gumy a jediné co mě teď drželo byl Calum, takže cesta domů nebude zábava, pokud nezačnou zase plnit svoji funkci.

Cal mi vtiskl ještě rychlý polibek na čelo, než mě pomalu propustil ze svého sevření, chvilku se ujišťujíc, že se nezhroutím na zem a po chvilce se přeci jen odebral na trénink, zatímco já konečně opustila budovu školy a zamířila domů.

-

Vyčerpaně jsem zavřela učebnici a sešit do biologie, než jsem si unaveně lehla na postel a natáhla se pro mobil, který ležel na nočním stolku. Rychle jsem se podívala na hodiny a mobil znovu vypla, ale jen na chvilku než jsem si opět překontrolovala čas. Calum už tu měl být před půl hodinou.

S obavami jsem si našla jeho kontakt a nervózně mu napsala krátkou zprávu.

Komu: Calum ❤️🥺🍫
Nezapomněl jsi na něco? 😕

Když mi ani po patnácti minutách neodpověděl, nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Stalo se mu něco, nebo prostě nemá náladu mě vidět? To se však nemusí bát mi napsat. Radši vědět, že je v pořádku než se slepě domnívat, proč tady ještě není. Ačkoliv bych se mu nedivila. Nejsem zrovna typ člověka, se kterým ostatní rádi tráví čas. Můj poslední ex mi dokonce vmetl do tváře, že jsem nejnudnější osoba, se kterou kdy něco měl.

Po poslání mu několik dalších zpráv jsem to nevydržela a zvedla se z postele. V břiše jsem měla nepříjemný pocit z toho, že se mu něco stalo a já se musela ujistit, jestli je to pravda nebo ne. I když jsem stále v koutku duše doufala, že opravdu jen zapomněl nebo prostě nechtěl přijít.

Vyšla jsem z pokoje a zamířila rovnou do předsíně, kde jsem si nazula boty a oblékla bundu. Naštěstí nikdo kromě mě nebyl doma, takže jsem se nemusela zdržovat s vysvětlováním a prostě opustila byt.

Calum nebydlí daleko ode mě, takže jsem nemusela čekat na hromadnou dopravu a cesta mi taky nezabrala kdovíjak dlouho a to hlavně z toho důvodu, že jsem jí skoro celou proběžela.

Do deseti minut už jsem stála před jeho hlavními dveřmi, snažíc se popadnout dech, který jsem ztratila někde po cestě, a z posledních sil zazvonila na zvonek.

-

Leni Candle ♡