Silou kouzla

1. První

Suddenly probudilo trhnutí vlaku. Nepamatovala si, kdy usnula, muselo to být asi chvíli potom, co nastoupila do bradavického expresu, tou úlevou, že sem vůbec dostala. Jak byla šťastná!
Bylo to zvláštní, ale nikdo si k ní nesedl, i když slyšela, že vlak bývá nacpaný. Do vlaku nastoupila už ve školním hábitu, naučila kouzla pro nenápadnost před mudly, ale větší problém jí dělal hlad. Jídlo si nevzala a do večeře to možná nevydrží. Bříško jí zakručelo ještě naléhavěji a ona protočila panenky.
"Mám být nenápadná, pamatuješ, bříško?", spílala svůj hlad, "Buddho, poletíš z okna, jestli mě dostaneš do průšvihu."
Zvedla se a po chodbě přešla do vedlejšího kupé. Povšimla si zrzka, brejlouše s ofinou, co mu padala do očí a holky, co se tvářila jako chodící encyklopedie.
"Ahoj. Eh...bude to znít divně, ale žebrám o jídlo, protože jsem prospala vozík s čokoládou. Nezbylo vám něco?" Zrzek okamžitě z kapsy vytáhl zabalený sendvič a podal jí ho. "Děkuju. A mimochodem, jsem Hannah Peter z Havraspáru a vy?" Zrzek na ní vykulil oči. "Ty nevíš, kdo jsme? Jsi vůbec čarodějka?"
Podívala se na něj mrazivým pohledem. "Mý rodiče jsou mudlové a ještě k tomu kongregacionalističtí puritáni. Víš zase ty, jako čaroděj, co je tohle?" uvalila se na něj.
"Páni.", zamrkala ta chytrolínka, "Jak to zvládáš?"
Saddy si jí prohlédla důkladněji. V očích se jí zajiskřilo mudlovství. "Použiju hlášku z oblíbenýho filmu: Dělám, že jsem na světlý straně síly a chodím na katolickou svatý Blablabla, ale užívám si temnou stranu, čarování a kouzla." Najednou se ale zasekla. Řekla's jim toho moc, hloupá huso, okřikla se v duchu. Znovu poděkovala za svačinu a odešla zpět do kupé. Připadala si hloupě. Měla v nich hned poznat Harryho Pottera, Rona Weasleyho a Hermionu Granger!
Pamatovala si, jak nedaleko ní nechali lidé v dlouhých pláštích vyvolat znovu to znamení....To bylo první kouzlo, co viděla. Potom jí ta čarodějka omráčila a někam odvedla.

Pro Sadie byly Bradavice jako zámek od Disneyho. Annie, její pěstounka, jí jednou vzala do toho na Floridě, když potřebovala v Miami něco vyřídit.
Když vcházela do Velké Síně, stáhla si vlasy do pevného copu a zamířila ke stolu Havraspárských. Počítala hvězdy na stropě a svíčky poletující kolem, tleskala, když k jejich stolu přišla nějaká další roztomilá holčička nebo kluk a strašně se těšila na večeři. Na půl ucha poslouchala spolužáky, povídali si o všem možném ohledně školy a Bradavic- co si koupí v Prasinkách, že je teď bude na obranu učit Pošuk Moody, o té události se smrtijedy na Poháru, protože i Havraspár jednou chtěl taky vyhrát školní fanfrpálový pohár, někteří zase jen o nových květinách ve skleníku.
A Sadie se ztrácela. Sotva uměla ovládat hůlku, vyděsila se, když jí ta čarodějka vyprávěla o mluvících květinách a tvorech, o obrovi v chatrči u lesa, každou chvíli měla ještě větší nutkání utéct. Co ona tady vlastně dělá? Hraje si na čarodějku jako pětiletá!
Najednou tu mluvící pokrývku hlavy odnesli a k řečnickému pultíku přistoupil stařík s dlouhým vousem. Sadie připadalo, že jeho oči za půlměsíčkovými brýlemi se jí dívají přímo do duše. Jsi podvodnice, říkali jí jeho oči.