Really? [CZ]

Hi! Bitch

Nemůžu stát jen na místě. Nechci myslet na to, kdyby umřel. Ale musím něco udělat. Poletím do Francie. Musím ho nějak povzbudit, i když mě neuslyší, ani neuvidí. On byl vždy moje opora a já budu teď ta jeho. On musí žít.

S touto myšlenkou jsem se probudila do nového dne. Uslyšela jsem kapky, které dopadaly na parapet. Díky tomu jsem usoudila, že se mám obléct tepleji a vzít si deštník. Hodila jsem na sebe světle modré džíny, bílé tílko s nápisem NY a tmavě modrý svetr. 

Zase stojím před školou. Musím vejít, i když mám pořád starost o Luka. Dneska se zeptám mamky jestli za ním budu moc jet do Francie. 

Vešla jsem do třídy a pozdravila svoje nové kamarádky. I když jsem dneska ve škole teprve potřetí, musím říct, že jsem si je oblíbila. Zpozorovala jsem úplně vzadu u lavice tři holky a dva kluky, se kterýma jsem ještě nemluvila. Podle toho co říkaly holky se jedná o největší mrchy na škole. Každýho pomlouvaj a ponižujou. Nějak jsem se proto o ně nezajímala. Ale teď si vzpomínám, že jsem jednoho z kluků viděla ve městě. Jo je to ten, co si mě prohlížel.

Šla jsem za holkama k oknu, když v tom jsem najednou ležela na zemi. Co se stalo? Otočila jsem se a uviděla je jak se smějou. Ano, ty mrchy. „A to jste udělali proč?‟ Další smích, jako vážně. „Nejseš ty náhodou porcelánová panenka? Tak křehká a tak staromódní?‟ To přehnali. Ať si se mnou radši nic nezačínají. „To radši budu porcelánová panenka, než abych vypadala jako opičí pozadí.‟ Slyšela jsem, jak se holky u okna začínaly smát. Hlavně smích Andee, protože ten se nedá zapomenout. Počkat jak říkaly hoky, že se jmenuje. To mi je teď asi k ničemu, takže to nechám zatím být. Fajne, povedlo se mi to protože na mě kouká s výrazem, jako co to mělo být. A ti dva kluci za ní se snaží zadržet výbuch smíchu. Já to nevydržím a začnu se taky smát. „Hele ty nová, tohle ještě neskončilo.‟ řekla jedna z mrch. Nevím jak ostatní ve škole nazývali tu jejich partu, ale pro mě to bude ode dneška jen par mrch, které si zvyšují sebevědomí při ubližování mladším. 

Po hodině sem konečne došla za holkama k topení. Děkovaly mi a taky se smály tomu co jsem řekla Adéle. Ano to je její jméno. Nechápu proč se chová jako kráva, když by s ní byla normální kloudná řeč. I když jsem jí řekla, že vypadá jako opičí pozadí, tak až tak škaredá není. Je docela pěkná. vysoká bruneta s vlasy do poloviny zad. Prostě ji nechápu. Proč se tak chová.

* * * * *

„Mami, jsem doma.‟ zakřičela jsem když jsem přišla domů ze školy. „Naty jsem v kuchyni, pojď za mnou.‟ došla jsem do kuchyně a tam veselá mamka. Ne ona nebyla jen veselá, ona byla šťastná, než kdy předtím. Nechtěla jsem toho nějak využíval, ale musím se jí zeptat na tu Francii. „Mami, můžu se tě na něco zeptat?‟ „Jen povídej.‟ Ať jí ta dobrá nálada vydrží ještě aspoň pět minut. „Chtěla jsem se zeptat jestli bych nemohla v pátek letět do Francie za Lukem?‟ to jí ten šťastný výraz moc dlouho nevydržel. Chystala se něco říct, ale pak to neřekla. „Mami prosím.‟ 

Vážně děkuju za skoro 600 reads :) Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat kamarádce, která má ztvárňovat tu hlavní mrchu :) Chcete aby jí to mamka dovolila? :) Nechci otravovat, ale komentář a nějaké vote by mě potěšilo :)