Blood in your body

Zkrvavená středoškolačka

Probral jsem na zemi v kuchyni. Sednul jsem si a opřel se o skříňku za sebou. Včera jsme se s Hikarim zase pohádali. Tentokrát kvůli nájmu. Prý, že jsem jen zbytečná vyžírka a že jestli nezačnu poslouchat, vykopne mě. Jak já toho kreténa nesnáším! Vstal jsem ze studené země a zamířil do koupelny pro horkou sprchu. Strašně mě bolela hlava. Všimnul jsem si, že ve vlasech mám zaschlou krev. Omyl jsem se a zrcadle zkontroloval obličej. Ty šmejde, další ranka na tváři! Až mi jednou rupnou nervy, tak ti rozmlátím hlavu o stůl! Omotal jsem okolo sebe ručník a šel do svého pokoje. Na mé posteli se rozvaloval můj polonahý bratr. "Co na mě tak čumíš? Pokud vím tak je to můj byt a já si tu můžu dělat co se mi zachce!" štěkl nepříjemným hlasem. Z hluboka jsem se nadechl a ignoroval ho. Zamířil jsem ke skříni, kde jsem vyhrabal první oblečení co jsem našel. Nemůžu si v tomhle stěžovat. Díky bratrově vysoké pozici v práci se oblíkám jako král. Bohužel, ale si to ani nevybírám sám, bratříček se mi musí ho všeho srát. Převlíkl jsem se před tím úchylem a dělal jakoby tam nebyl. Vzal jsem si brýle a tašku, a zamíříl ke dveřím. U dveří na mě Hikari ještě křikl: "Dneska večer nebudu doma. Máme jednání, takže tady máš prachy a nezaser mi to tady." Vzal jsem prachy, špilt tiché "dík" a odešel. Radši bydlím s tímhle úchylným kreténem, než s rodiči. Otec je ještě horší násilník než on, takže takhle možnost není možná. A mamka je na dně. Je v naprostý prdeli a musí dřít pro jejího "přítele." Mezi mnou a Hikarim je rozdíl 6 let, takže proto je tak zkažený. Bydlím s ním už 3 tři roky a vůbec se nezměnil. Nebýt mi 16, tak už jsem dávno někam zdrhnul. Stále si říkám, že to ještě ty zbývající roky vydržím ... Jednou se z tohohle světa zblázním ...

Došel jsem před budovu školy a uslyšel zvonek. A kurva! Zase jdu pozdě! Přiběhl jsem do třídy a naše učitelka mě již mezi dveřmi seřvala. Sedl jsem si do posední lavice u okna a připravil si učebnice. No to snad ne! Já jsem doma nechal matiku! Hikari mě zase přiškrtí až si ho učitelka pozve na rozhovor. Jako obvykle jsem musel zůstat po škole. Tentokrát jsem musel mít službu v knihovně, která se zavírá před sedmou večer. Když pro jednou není Hikari doma, tak já si to prostě neužiju! "Eren dneska zase přišel pozdě! Prý má bohatýho a hezkýho bráchu! Chudák ten jeho bratr, takovej ocas jako Eren ..." Dál už jsem neposlouchal. Nenechám se urážet od těch pitomejch holek! Já to vím, tak mi to nemusíte připomínat! Skoro každá by se chtěla s Hikarim vyspat, kdyby jen věděli co se mnou někdy provádí. Nespíš by mě ukamenovaly. Dorovnal jsem poslední knížky do police, zkontroloval zda-li nikdo není a odešel domů. Domů jsem nijak nepospíchal. Musel jsem se ještě někde najíst, tak jsem se stavil v samoobsluze. Nakoupil jsem si nějáký jídlo a směřoval domů. Sednul jsem si v parku na lavičku, přestože už byla celkem tma. Nemám strach, jestli mě někdo zabije, nebude mi to ani vadit. Stejně jsem jen vyžírka, přítěž a ocas. Myslím, že se táta dvakrát neradoval při mém narození. Ikdyž asi Hikari byl rád, že měl táta nový "boxovací pytel." Opřel jsem se o lavičku a díval se na můru létající okolo lampy. Jako kdyby jsem už tak neměl dneska dost, vypadl proud. Lampa i s půlkou města rázem zhasla. Samozdřejmě, že ta část ve které bydlím, jinak by to bylo divné. Zvedl jsem se, vyhodil igelitku se zbytky a vydal se směrem domů. Byl jsem skoro na konci parku, když jsem cítil, že na mě něco vystříklo. Prvně jsem myslel, že to louže, ale nebylo po dešti. Měl jsem tu divnou tekutinu na celé pravé straně mého já. Když okolo projelo auto, uvědomil jsem si co to mám na sobě. Celá pravá ruka byla rudá. Cože? Krev? Ale jak? Podíval jsem se v pravo, ale nic neviděl. Rychle jsem vyhrabal mobil a zapnul baterku. Vypadalo to, že tam nic není, ale najednou se předemnou objevila zkrvavená holka. Lekl jsem se, zakopl o batoh a spadnul. Mobil mi spadnul a svítil zespodu přímo na ní. Ona naklonila hlavu a ve zrvavené tváři se objevil horový úsměv. Odsunula si vlasy z obličeje a dívala se přímo na mě. Byl to výraz vraždícího psychopata. Popadl jsem mobil a posvítil za ní. Když jsem to uviděl, tak jsem se poblil. Neuvěřitelně krutej masakr! Největší sranda byla, že nikde nebyl nůž nebo nic podobného, takže toho chlapa roztrhala holýma rukama. Támhle ležela hlava, támhle srdce a to celé s nemalou dávkou krve. Vzal jsem si rychle všechny věci, zvednul se ze země a utíkal pryč. Cítil jsem, že ta holka je těsně za mnou. Doběhl jsem k našemu domu, odemknul a rychle zavřel. Ještě nikdy jsem nebyl tak rád, že jsem doma. Rychle jsem se zul a strhal ze sebe všechny věci. Naházel jsem je pod postel a ještě v šoku se osprchoval. Ujistil jsem se, že je všude zamčeno a šel si lehnout. Nevěřil jsem, že to někdy řeknu, ale Hikari pospěš si!