Force, Faith and Hope

⛧2⛧ Faith

"Mladá dámo" "takhle to nebude mazej se učit zítra ti začíná škola. Potom půjdeme na skoušení šatů na svatbu tvé sestry a nezapomeň jsi k nim zítra koupit boty. Jestli se mi nebudou líbit tak ti je koupím sama. Jo a koupila jsem ti sukni a top zítra do školy tak jsi to připrav na zítra." konečně domluvila." Ano matko"
 
Nechci se dneska učit. Nechci jít na zkoušku šatů. Nechci si jít koupit boty a kurwa nechci nosit to hloupý slušný oblečení. Sekla jsem s novou sukní od matky na zem v pokoji. "uklidni se Faith nestojí ti to za to. Věřím že až odmaturuješ tak se odstěhuješ hodně daleko od své dokonalé matky, od svého dokonalého otce a své dokonalé sestry." říkám jsi nahles pro sebe. "Proč nemáš znamky jako tvoje sestra? Proč nevypadáš víc jako tvoje sestra? Proč? Proč? Proč?" "Protože nejsem moje sestra" jsem možná lehce naštvaná ale tyhle stavy mám často. Nebudu zuřit a jdu se prostě učit třeba chemii ať matka nemá žílu na čele.

Tohle byl dlouhý den říkám si přitom jak padám do postele. Už aby byla škola a já nebyla doma.

"bib bib bib bib" jak ráda slyším tenhle zvuk. Ne že bych zrovna milovala školu ale v mém případě všude dobře hlavně né doma.

Už mám připravené oblečení od matky, takže se do toho lehce nasoukám. Babypink sukně a top s nápisem gentle. Přejdu do koupelny a účesu si vlasy. Zvolím dnes vysoký culík. Vyčistím si zuby a nanesu lehký makeup. Jsem hotová tak sejdu dolů. Vejdu do kuchyně a hned spatřím tašku na lince se vzkazem.
Ahuj zlatíčko koupila jsem ti nový batoh od Guciho. Doufám že se ti líbí. Mě i tvé sestře se líbil. Máš tam i nové sešity a svačinu.
S LÁSKOU MÁMA

Dobře ten batoh je krásný ale nemusí se vždy o vše postarat. Prostě se bojí ať jejímu jménu nedělám ostudu.

Vypadá to že je čas do školy. Vyjdu před dům. Zhluboka se nadechu krásného vzduchu rána. Řidič již čeká před domem aby mě odvez. Ještě mi není osmnáct, takže řídit nemůžu.

Projíždíme městem, nejdřív z té bohaté čtvrti a pak vyjíždíme do střední vrstvy. Úplně ty nejchudší lidi žijí u lesa. Jestli bych tu zůstala v tomhle městě, budu bydlet u lesa. Jsou tam malé ale útulné domečky. Je to pár kroků od nedotknuté přírody. Stejně jestli tu zůstane matka tak musím odejít jinam. S ní to už dlouho nedám.

Řidič zastavil u vchodu školy a já hned spatřila svojí nejlepší kamarádku Peshli [Pešli]. Výběhu z auta a hned jí skočím do objetí. "Čau kočko" pozdraví mě Peshli. "Čauky holka".

Kračíme chodbou a ja ji spatřím. Bože to je holka horší než moje matka. Moje matka řídí jen mě ale ona řídí celou školu. "Teresa" šeptla jsem.
Kráčila přímo k nám. "Je ahoj Peshli víš jak jsme byly spolu tohle léto u moře?" teď ve mě hrklo. Ona s ní byla u moře? Říkala mi že tam byla s rodiči. Peshli kívla. A teresa pokračovala. "No holky by chtěli vidět i tvou část fotek jestli by si jim je neukázala teď!" sice to měla být otázka ale slyšela jsem ten rozkaz.

Peshli se sebrala a už šla pryč s holkama. Teresa zůstala a přísně na mě hleděla. "Myslíš si že když budeš nosit značky a doučovat blbce tak budeš oblíbená? Ne nebudeš Faith. I tvoje jméno je stupidní." řekla arogantně a i trošku nasraně. "Vzala jsem ti kámošku a vezmu ti všechno co ti zbylo". Zlomilo mě co teď řekla ale musím být silná. Než jsem stačila něco říct tak se objevila černovlasá holka. Jasně byla to Force. Doučovala jsem jí špájinu. "Víš Tereso když budeš arogantní a panovačná taky nebudeš oblibená!" vložila se do toho Force
"Ale to né drsňačka Force chrání malou holku. To s tebou udělal ten pasťák?" pousmála se Teresa. Zazvonilo na první hodinu. Ale ani jedna z nás se nehla. Teresa znovu spustila "Tak hale ani každá sama nebo do hromady nejste nic. Ani když jsi bohatá Faith a ty Force ani jako postrach ulice." "Tereso tahni" bylo to první co jsem směrem k ní řekla. Z škodoliběho úsměvu se stal naštvaný. Jen jsme tam tak stály a mlčeli. Ona pak vytáhla svůj mobil z kapsy a třískla s ním na zem a ještě na něj dupla. "Víte chtěla jsem novej telefon a teď mám alespoň důvod proč. Protože jste mi ho rozbily" a už mi bylo jasný co teď udělá.