Force, Faith and Hope

⛧4⛧ Kniha

Hope

Tak jo je čas. Nechce se mi ale musím. "knok knok" zaťukala jsem. Asi po půl minutě se rozletely dveře a v nich stal zhruba 40-tiletý muž. S největší pravděpodobností třídní. "Pojď dál už na tebe čekám." řekl mi. Vztoupila jsem do třídy a poprvé vzhlédla oči ke svým novým spolužákům. Už jsem viděla soudící pohledy holek a troufalé pohledy kluků. "Seznamte se, se svou novou spolužačku. Prosím představ se nám" řekl ke mě učitel. Musela jsem něco říct. Nechtělo se mi říct ani svoje jméno. "Jmenuji se Hope Magison. Je mi 17." vypadali že chtěli slyšet víc o mém ubohém životě víc. Nejsou to mí kamarádi abych jim vše říkala. "Děkujeme teď se tamhle posaď." Ukázal na poslední lavici v řadě u okna. To je splněny sen.

Slyšela jsem jak si o mě mluví holky ve prostřed třídy. Slyšela jsem poznamky o mých modrých vlasech a že budu průserářka.

Jen dvě hodiny probírání co se bude dít celí školní rok. Moc se to nevnímala ale postřehla jsem něco o plesu a o pobytu ale nejsem si jistá. Teď musím jít na tu poškolu. Nechápu jak se mi ti mohlo první den stát. Musím najít školní knihovnu. Jak vidím to nebude takový problém když uvidím cedulku na dveřích s nápisem knihovna.

Vstoupím dovnitř a už vidím ty dvě holky co dostaly také poškolu za nic. Ohlédnu se na popsanou tabuli na kolečkách. Uklízete děvčata. Jediný napis. Černovláska seděla u kulatého stolu s nohama nahoře a něco si čmárala do notesu. Blondýnka měla v ruce prachovku a šmudlala polici knihovny. Řekla jsem "Ahoj" abych na sebe upozornila. Blondýnka se ihned otočila a přispěchala ke mě. "Ahoj ja jsem Faith a tamhle to je Force. Hned ti vysvětlím jak to bylo s tou hroznou brunetou." vychrdlila na mě v rychlosti. "Chápu to je to někdo kdo na tyhle škole vládne. Nepotřebuji vysvětlení. Nechci tu mít problémy. A jo já jsem Hope." odpověděla jsem.
Force zvedla hlavu od notesu a nečekaně řekla "Jmenuje se Teresa a jestli si se jí nezalíbila už první den co si tady tak hodně štěstí." její tón zněl sarkasticky ale zároveň přátelsky. Nečekala bych vřelý tón od holky co vypadá tak jak vypadá. Líbí se mi její styl.

Moc jsem se už nevybavovala a šla něco dělat. Nemám ráda nic nedělání. Šla jsem dozadu hloubš do knihovny byla obrovská. Po chvíli chůze jsem narazila na posuvný žebřík. A to bych nebyla já kdybych na něj nevylezla. V polovině žebříku mě napadlo odrazit se a svýst se. Můj plán byl tak promyšlený že jsem po metru jízdy ze žebříku spadla protože nerazil do vystrčené knihy. Ta kniha spadla hned vedle mě na zem. Trošku mě bolela noha ale vím že je to jen na chvíli.

Uchopila jsem tu knihu abych zjistila jaké dílo mi udělilo ránu. Jenže desky té knihy byly prázdné. Byla to bichle a těžká. Rozhodla jsem se jí vzít zpět dopředu do knihovny a přečíst co to vlastně je. Usadila jsem se hned vedle Force co si stále něco čmárala. Konečně jsem si tu knihu pořádně prohlédla. Starý hnědý kožený obal. Podívala jsem se na bok knihy a ztuhla jsem.
"To snad není možný" "To je nějaký vtip" šílela jsem. "Co se děje?" zeptala se mě Faith. "Na té knize je napsáno Force, Faith and Hope"

Ok maličko kratší kapitola ale musela jsem to tu useknout jinak by to nebylo napínavý. Omlouvám se za gramatiku nikdy mi moc nešla.