Love on the Farm ✓ | ShowHyuk

Love on the Farm - 9

Minhyuk

Hladím Xukuna po vláskách ještě nějakou dobu po tom, co jsem si jistý, že už usnul. Spíš to dělám, protože jsem ztracený v myšlenkách, snažím se je nějak utříbit a vyčistit si hlavu. Celý večer mi zamotal hlavu až moc, ale je to moc hezké, ačkoliv si nejsem úplně jistý, co bych teď měl dělat.

Tohle je něco po čem jsem vždycky toužil. Vždycky jsem si přál mít rodinu, žít někde, kde je klid, pryč od ruchu města a všeho. Teď to mám na dosah, ale bojím se. Bojím se toho, jak to všechno bude pokračovat a jaké to všechno bude. Možná hlavně proto, že nemám rád změny. Rád bych měl svoji rutinu, byl tady s Hyunwoo a Xukunem pořád, ale...bojím se toho, že se něco stane. Něco se pokazí a já se budu muset vrátit zpátky do města, už je neuvidím, nebudeme v kontaktu a...nevím, jestli bych to zvládl.

Fakt je totiž ten, že za celý život jsem zažil už hodně odloučení, hodně rozchodů...hodně slz a špatných pocitů. Při mém posledním rozchodu...zapřísáhl jsem se, že už tohle znovu nechci, že budu raději sám, než zažívat ty samé pocity pořád a stále dokola. Možná je to ve mně...možná něco ve mně je to špatné, co nikdo nedokáže skousnout a vztahy na tom vždycky ztroskotají.

Upravím Xukunovi peřinku, dám mu pusinku na spánek a zavřu mu dveře od pokojíčku. Myslel jsem, že už šel Hyunwoo spát, ale všimnu si, že je venku na terase, tak nechám v domě rozsvíceno pouze tlumené světlo v obýváku a dojdu za ním. Krásně svítí hvězdy, je příjemné letní noční teplo a já se musím usmát. Sednu si k němu na posezení a chvíli jen tak v tichu sedíme a koukáme se na hvězdné nebe.

Ani nevím, kdy jsme se rozmluvili, možná je dobře, že Hyunwoo pil, protože mám pocit, že slova, která mi říká, by mi ve střízlivém stavu neřekl.

„A to je důvod, proč...jsem ani nikoho nehledal...vždycky by to dopadlo stejně." Zašeptá nakonec toho, když mi vypráví, že si myslí, že problém jeho rozchodu byl v něm. V tom, že nemluví, že je nudný a netvárný...řekl mi toho tolik, až jsem zasnul, jak moc slov mi konečně řekl.

„Já vím, jak ti je," lehce se usměju a pohladím ho po ruce, kterou má na opěradle židle. „já to mám přesně obráceně...vždycky všechny začne obtěžovat to, že jsem upovídaný. Prý až přehnaně starostlivý a hlavně...hodně se fixuji...stačí mi chvilička a rychle si na lidi zvyknu, až moc se na ně upnu a kolikrát to bylo asi nepříjemné," smutně si povzdechnu. „proto jsem taky pořád s Xukunem, mám pocit jako bychom byly v tomhle stejní...já se na něj upnul a on na mě taky a...tak mám konečně takový hezký pocit naplnění." Zašeptám a usměju se.

„Já jsem rád, že k tobě tak přilnul," přikývne. „konečně mám pocit, že má to, co potřebuje a taky to, co jsem mu nebyl schopný dát." Cítím v jeho hlase smutek a on sklopí hlavu. Vytřeštím na něj oči a zvednu se ze židle. To ne, nechci, aby si myslel, že ho Xukun nepotřebuje nebo že jsem pro něj lepší já. Dojdu k němu těch pár kroků a pomalu si před něj kleknu a vezmu ho na ruce.

„To není vůbec pravda," zakroutím vážně hlavou. „on je moc vnímavý, vlastně mi často povídá o tom, jak moc máš práce a že je to těžká práce. Kolikrát říká, že on ti nemůže pomáhat, protože má moc slabé ručičky, ale není to rozhodně tak, že by tě nepotřeboval," jeho ruce lehkým pohybem pohladím. „víš, vždycky když je se mnou, tak stejně sedí u okna nebo kouká ze dveří a pozoruje tě, jak pracuješ. Kolikrát tě tak hezky vychvaluje, jak je pyšný, že jsi jeho táta." Usměju se a on ke mně překvapeně zvedne oči.

„Vážně?" zadívá se do mých očí a já se v těch jeho ztratím také, zatímco mi ze rtů vyjde tiché ano. Skloní se ke mně a já nemám sílu odporovat, vlastně ani nechci, jdu mu svými rty taky naproti a lehce se zvednu, abych k němu dosáhl. Přimhouřím oči, když cítím, jak se jeho nos otřel o ten můj a celým tělem mi projede tak krásný a příjemný pocit.