Monster hunter [Taekook]

10.

,,Takže, jaký je plán?"-Yoongi.
,,Pane bože na nebi, po kolikáté se už ptáš?"-Jk.
,,Potřebuju mít jistotu, ne?"-Yoongi.
,,Prostě přijdeme domů, bez toho aby si nás někdo všiml, ty si vezmeš potřebný věci a potom se opět bez povšimnutí vytratíme."-Jk.
,,Tak na co čekáme?"-Yoongi.
,,Na to až to ta tvoje maková palice vstřebá."-Jk.
Cvrnkl jsem ho dočela.
,,Au!"-Yoongi.
,,Už jsem to vstřebal."-Yoongi.
,,To to trvalo."-Jk.
,,Hlavně si na sebe dávejte pozor."-Jimin.
,,Neboj, budeme."-Yoongi.
,,Prosím tě neloučíte se na vždycky. Už pojď."-Jk.
,,A pamatuješ si cestu?"-Jimin.
,,Jo."-Jk.
S tím jsem za námi zabouchl dveře.
Jimin mi asi desetkrát opakoval kudy se máme z uličky dostat ven, i když už jsem si to po druhém opakování pamatoval.
,,Jungkooku...přemýšlel jsi někdy o tom, že by jsme od tud vypadli?”-Yoongi.
Yoongiho otázka mě dost zaskočila. Konec konců, jsem to byl vždycky já, kdo měl sklony k útěku.
,,Víc než mnohokrát.”-Jk.
,,Utečeme?”-Yoongi.
,,Někdy ano.”-Jk.
,,A co když nás chytí?”-Yoongi.
,,Tak budu žít s tím, že jsem měl odvahu na to udělat něco takového.”-Jk.
,,Myslím, že už někdo musí říct capitalu, že dělá chyby.”-Yoongi.
,,No tak na tohle odvahu teda fakt nemám.”-Jk.
Yoongi se odmlčel.
,,Ale někdo se určitě najde. Lidí, kterým vadí capital, stále přibývá...
A co že tak najednou myslíš, na takové věci?”-Jk.
,,Já nevím, prostě mě zaujalo, že to Sehun s Markem udělali.”-Yoongi.
,,Tvůj názor byl jiný, když sem přišli.”-Jk.
,,Byl, protože by mě nikdy nenapadlo odporovat capitalu, ale když jsem se na to podíval z jiné stránky pochopil jsem, že takhle jak žijeme, žít nejde.”-Yoongi.
,,Gratuluji, že jsi dostal rozum.”-Jk.
Yoongi se na mě zamračil a pak se nakonec usmál.

,,Máš klíč?”-Jk.
Yoongi přikývl. Výtáhl klíč z kapsy a dveře odemkl.
Vešli jsme dovnitř a pospíchali do Yoongiho pokoje.
Bohužel v Yoongiho pokoji někdo byl.
,,Yoongi, Jungkooku, kde jste sakra byli?”-Sehun.
,,To je jedno.”-Yoongi.
Začal se břehrabovat ve věcech a házet si je do batohu.
,,A kam jdete teď?”-Mark.
,,To vám říct nemůžeme. Ale byl bych rád, kdyby jste šéfovi neříkali o tom, že jsme tu byli.”-Jk.
,,Od kdy říkáš svému tátovi šéf?”-Sehun.
,,Od té doby, co není můj otec.”-Jk.
Sehun ze sebe vydal něco, jako tiché ‘aha’a pak už se radši neptal.
,,Jungkooku... Nemám ten čip.”-Yoongi.
,,Co?!”-Jk.
,,Poslední jsem dal do kamery v jídelně.”-Yoongi.
,,Marku, mohl by jsi tam prosím dojít?”-Jk.
,,A kde přesně je?”-Mark.
,,V jednom z rohů v místnosti, to nepřehlédneš.”-Jk.
Mark vyšel a my jen čekali.
Musel jsem nervózně pohupovat nohou. Každou chvíli se něco mohlo pokazit.
,,Tak kde je?”-Sehun.
Vážně mu to chvíli trvalo.
,,Jsem tu.”-Mark.
Konečně jsem si mohl oddechnout.
Yoongi strčil celou kameru do batohu.
,,Budeme muset jít.”-Yoongi.
,,Vrátíte se vůbec někdy?”-Mark.
,,Asi j..”-Yoongi.
,,Nevíme.”-Jk.
S tímhle jsem vylétl z pokoje.

Tak je tu konečně další kapitola.
Doufám, že vám ta časová prodleva tolik nevadila. Zase budu vydávat pravidelně.

Taky chci moc poděkovat za 2k přečtení u Dark Angela!
❤💖