Monster hunter [Taekook]

20.

,,N-no...”-Jk.
,,NO!?”-Jimin.
,,Prostě jsem ho zachránil od démonů.
A prosímtě už tak neřvi.”-Jk.
,,Jak, jako zachránil?!”-Jimin.
,,Útočili na něj démoni, nemohl jsem ho tam jen tak nechat."-Jk.
,,Jungkooku...
Víš co by se mohlo stát, kdyby někdo zjistil, že tu máš...No, tohle?"-Jimin.
,,Já vím, že je to riziko, ale on pomohl mě, tak teď já pomůžu jemu."-Jk.
,,Co budeš dělat, až se probudí?"-Jimin.
,,To stvoření, má neuvěřitelnou moc, během chvilky, vyzabíjí všechny naše lidi."-Jimin.
,,Nevyzabíjí."-Jk.
,,A jak to můžeš vědět?"-Jimin.
,,Prostě mi věř."-Jk.
Jimin věděl, že nemá cenu se semnou hádat.
,,Tak jestli ho tu teda musíš nechat, tak ho dáme alespoň do výslechovky."-Jimin.
,,To moc nadšený nebude."-Jk.
,,Buď rád, že ho tu vůbec nechám."-Jimin.

Musel jsem tedy Jimina poslechnout.
Dali jsme do výslechovky lůžko a já ho na něj položil.
,,Má poraněné křídlo, nešlo by to nějak ošetřit?"-Jk.
,,No můžu mu to vydezinfikovat a dát mu na to obvaz, ale na zlomeninu by to chtělo sádru a v jeho případě postroj, který on určitě nosit nebude."-Jimin.
,,Tak mi podej dezinfekci a obvaz a já si s tím nějak poradím."-Jk.
Jimin mi přinesl lékárničku.
Přišel jsem k němu a vytáhl dezinfekci.
Pomalu jsem její obsah nastříkal na ránu.
Po té jsem vzal obvaz a opatrně jsem ho obmotal kolem křídla.
,,Dejavu."-Jk.
Musel jsem se usmát, nad svou  vzpomínkou.
Minule to byl on, kdo mě ošetřil.
,,Tak teď jsme si kvit."-Jk.
Chtěl jsem lékárničku odnést, ale pak jsem si všiml obrovské rány, na jeho břichu.
,,No teda."-Jk.
Chvilku jsem na jeho břicho jen tak zíral a pak si povzdechl.
,,Takhle tě nechat vážně nemůžu."-Jk.
Zahrabal jsem v lékárničce a vytáhl nůžky. 
,,Promiň, ale nic jiného mi nezbývá."-Jk.
Pomalu jsem vzal roh, jeho trička a začal stříhat.
Moje ruce se klepaly a srdce mi bilo rychleji.
Jeho hruď se mu pomalu začala odhalovat.
Musel jsem nachvilku přestat a otočit se, jelikož mé tváře přímo hořely a docházel mi kyslík, protože můj dech při pohledu na něj, prostě zmizel.
Pořádně jsem se nadechl a udělal posledních pár střihů.
Jeho odhalené tělo se mi ihned zarylo do paměti.
,,Pane bože."-Jk.
Zahnal jsem všechny perverzní myšlenky a nastříkal dezinfekci na polštářek.
Pomalým ťupáním jsem mu dezinfekcí vyčistil ránu a následně ji  zalepil.
,,Když tak přinesl jsem nějaké čisté oblečení, až se vzbudí, bude se muset obléknout."-Jimin.
,,A kam narve křídla?"-Jk.
Jimin zvedl tričko, ve kterém byly vystřihnuté dva otvory.
,,Tak díky."-Jk.
Jimin zmizel a já opět zůstal s tím stvořením sám.
Znovu jsem upřel pohled na jeho odhalenou hruď.
Až teď jsem si ale všiml tetování nad klíční kostí.
,,Taehyung?"-Jk.
Zarazil jsem se. Jako ten Taehyung?
Ten zrádce capitalu a válečný zločinec?
Ten co nejspíš před několika lety zemřel a měli ho za špatného člověka?
Ten co vymyslel plno užitečných věcí, ale nikdo na to nebere ohled, protože zradil capital?
,,Po tom máš jméno?"-Jk.

Taehyung... Znal jsem tohle jméno, ale nikdy bych nečekal, že bych na něj musel někdy tak myslet.

A máte tu už dvacátou kapitolu.
Takové kulaťoučké číslo.

❤💖