Monster hunter [Taekook]

16.

Stvoření přede mnou koplo do démona.
Zastavilo se hned, co si všimlo kamery.
Ta letěla zanedlouho vzduchem a rozbila se o zeď.
Vylekal jsem se a vypískl jsem.
Rukou jsem si zakril ústa. Otočil jsem se a co nejvíc se vzdálil.
Uslyšel jsem zahlučení, to byl můj signál pro zrychlení.
Nic mě nezjímalo... Jediné na co jsem se soutředil byl útěk.
A v tom mi zabránilo stvoření co stálo uprostřed cesty čelem ke mě.
Začal jsem couvat.
Bohužel se za mnou objevil předmět.
Zakopl jsem a za chvíli okupoval zem.
Stvoření se přibližovalo a já se snažil vzdálit.
Tohle je můj konec.
,,Nezabíjej mě...prosím.”-Jk.
Pohl jsem se a bolestně sykl.
Při pádu jsem si poranil nohu.
,,Prosím...”-Jk.
Stvoření si kleklo a celého si mě prohlédlo.
Já si jej prohlédnout nemohl. Bránilo mi v tom jeho zahalení.
Natáhl ruku a já zavřel oči.
Udělalo to, něco co jsem nečekal.
Dalo mou ruku pryč ze zranění.
Vzalo kus látky a obvázalo mi nohu.
Já se zmohl jen na blbé zírání.
,,D-díky.”-Jk.
Stvoření se na svých křídlech bezeslova vydalo pryč.
Rukou jsem přejel po hebké látce, kterou mi tam ještě před chvilkou uvazovalo stvoření, co se mě nedávno pokusilo zabít.
Ano přesně tak, nechápu to.
,,Jednou o tobě zjistím víc.”-Jk.

Cesta domů mi utekla rychle. Moje hlava byla úplně jinde. Někde u té dnešní záhady.
Někde u toho stvoření.
Je to vůbec stvoření?
Vypadá jako člověk s křídli.
Má nějaké jméno? Určitě musí být překrásně, stejně jako jeho křídla.
,,Kooku?! Pane bože, můžeš mi laskavě vysvětlit, kde jsi byl?!”-Yoongi.
Yoongiho jsem ignoroval a sedl si na židli.
Opět jsem nevědomky přejel po látce.
,,Jungkooku, co se stalo, kdo ti to udělal!?”-Yoongi.
,,Já.”-Jk.
,,Ty?!”-Yoongi.
Pokýval jsem hlavou.
,,Chceš mi říct, že jsi se sám pořezal?!”-Yoongi.
,,Zakopl jsem.”-Jk.
,,A pak sis to sám ošetřil?”-Yoongi.
,,Ne, to on.”-Jk.
,,Kdo, on?”-Yoongi.
,,To je to co mě trápí. Nevím co to je a přitom mě to k tomu tak táhne.”-Jk.
,,Jungkooku, jsi zhulenej?”-Yoongi.
,,Jestli existuje droga jménem, záhadné, zahalené stvoření s nádhernými, černými křídli tak ano.”-Jk.
,,Cože?!”-Yoongi.
,,Takže ti to udělalo to monstrum?!”-Yoongi.
,,Ne! To jsem si udělal sám. On mě ošetřil.”-Jk.
,,On? Takže už to paří mezi lidi?”-Yoongi.
,,Má to lidské tělo, takže jo.”-Jk.
,,Jungkooku, pokusilo se tě to zabít a teď tě ošetřuje? Není to nějaká blbost?”-Yoongi.
,,Ne, vážně. Vydal jsem se po něm podívat. Schoval jsem se za stěnou, on tam po chvilce přiletěl, jenže si všiml kamery. Zahodil jí a rozbila se o zeď.
Já se lekl a tak jsem zakřičel. Schoval jsem se za stěnu a pak začal utíkat. On mě nejspíš slyšel, protože pak stál v polovině cesty. Já začal couvat a pak zakopl. Chvilku jsem ho prosil aby mě nezabil, místo toho si ke mě klekl a začal mě ošetřovat.”-Jk
Yoongi na mě hleděl s otevřenou pusou.
,,To není možný.”-Yoongi.
,,Máš pravdu, něco tak záhadného nemůže existovat.”-Jk.

Občas jsi záhadný, ale jenom při tom, když vybíráš plány na volné dny.

❤💖