How I feel it [Sasusaku/Itasaku]

16.

Další měsíc za námi. Bříško už se mi hezky rýsovalo. Už jsem těhotenství moc nedokázala zakrýt. Byla jsem po dni plném různých vyšetření včetně testu otcovství, které si vydupal Sasuke. Nakonec jsem ještě měla jít na ultrazvuk. Itachi mě vysadil u ordinace mého gynekologa.
,,Itachi?" otočila jsem se na něj.
,,Hm?" odvětil.
,,Dneska by mi možná už měli říct pohlaví." usmála jsem se.
,,I kluk i holka jsou super. Ale přál bych si mít prvorozeného syna." usmál se na mě hřejivě.
,,Nechceš tam jít se mnou?" zašeptala jsem. Překvapeně vykulil oči.
,,Nemusíš, jestli nechceš." vyhrkla jsem hned.
,,Jasně, že chci!" chytil mě hned za ruku. Zeširoka jsem se usmála.

,,Tak tentokrát s vámi přišel i tatínek?" zasmál se doktor, když jsme spolu vešli do ordinace.
,,Tak si lehněte, tatínek si může sednout vedle vás." instruoval nás doktor.
,,Tak se na to podíváme." tleskl si a sestřička mi zatím na břicho nanesla gel.
,,Tak." začal mi doktor přejíždět hlavicí ultrazvuku po břiše.
,,Tatínku, dívejte se sem." řekl Itachimu doktor a ukázal na obrazovku. Itachi ze starostlivého pohledu na mě upřel tedy pohled na obrazovku.
,,Tady máme hlavičku a když se tady podíváme hodně pozorně." začal vysvětlovat doktor.
,,S největší pravděpodobností máte holku." řekl radostně doktor a já s obavami pohlédla na Itachiho, který ještě před půl hodinou v autě řekl, že by chtěl kluka. Itachi držel pevně mou ruku a dojatě si jí přitáhl ke tváři a políbil ji. Usmála jsem se.
,,Jinak je vše v pořádku, vytisknu vám fotku a můžete jít." řekl nám doktor a podal mi několik ubrousků na setření gelu z břicha. S Itachiho pomocí jsem vstala a doktor mi podal obálku s fotkou z ultrazvuku. Tu jsem s úsměvem předala Itachimu a on mě jemně políbil do vlasů.

Cesta domů byla z důvodu kolon strašně dlouhá.
,,Itachi, umíš vařit?" zeptala jsem se ho.
,,Řekl bych, že docela i jo." zamyslel se.
,,Nechceš jít nahoru na víno a třeba něco uvařit?" zazubila jsem se. Hrozně se mi nechtělo vařit dneska.
,,Klidně ti uvařím, ale víno si nedáme. Ty jsi těhotná a já pak budu řídit." zasmál se.
,,A kdybys pak řídit nemusel? Nemám velký byt, ale vyspíme se tam úplně v pohodě." navrhla jsem mu.
,,Chceš, abych u tebe přespal?" zeptal se pro jistotu přímo.
,,Chci." usmála jsem se.
,,Ale nic víc. To, že jsi otcem mého dítěte neznamená, že máš nárok i na mě." upozornila jsem ho a on jen rezignovaně přikývl.

,,Itachi, dám si vanu, jsem nějaká rozlámaná." řekla jsem po příchodu do bytu.
,,Jasně, já zatím zkusím najít tady něco, z čeho bych udělal jídlo." zasmál se při pohledu na nepořádek v kuchyni.
,,Nemám čas, no." pokrčila jsem rameny a odebrala jsem se do koupelny, kde jsem si napustila vanu a blaženě si do ní lehla.
Opřela jsem si hlavu a zavřela oči. Bylo mi skvěle. Přišlo mi to jako chvilka, ale asi jsem vážně usnula na delší dobu. Vzbudilo mě klepání na dveře. Silně jsem sebou škubla leknutím a vzápětí do dveří vrátil Itachi.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se vyděšeně a hned zase trochu couvnul.
,,Promiň, klepal jsem. Jen jsi tu už hodinu a neodpovídala jsi." řekl rozpačitě. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že zírá na mé nahé tělo a rukama jsem si zakryla, co šlo.
,,A-asi jsem usnula." zakoktala jsem. Voda už byla spíše vlažná, takže tu nějakou dobu jsem.
,,Dobře. Jídlo už je hotový." řekl mi, usmál se a odešel z koupelny. Vypustila jsem vanu a raději se osprchovala. Ručníkem jsem si vysušila vlasy a druhý ručník si omotala kolem těla, jelikož jsem si nevzala oblečení na převlečení do koupelny rovnou. Nejsem zvyklá, že tu někdo je, normálně bych šla do ložnice nahá. Vylezla jsem z koupelny a v ložnici se rychle převlékla. Přišla jsem do kuchyně, která je spojená s obývákem a nestačila se divit. Nejen že uvařil, ale i umyl nádobí a všechno uklidil.
,,Takhle čisto tu dlouho nebylo." obdivovala jsem jeho práci a koukla se na uvařené jídlo.
,,To vypadá skvěle." mile mě překvapil, co ze surovin tady uvařil. Otočila jsem se na něj s pochvalou a on stál přímo za mnou. Jsem docela vysoká, ale on je stejně o něco vyšší, takže jsem musela malinko zvednout hlavu, abych se mu dívala do očí. Jeho temné havraní oči pro mě vždycky byly děsivě chladné, ale teď se v nich odráželo hřejivé teplo a laskavost. Itachi je ve všech ohledech tak moc ohleduplný a milý, zajímalo by mě, proč pořád nikoho nemá. Mlčky se díval a užíval si spojení našich pohledů. Já už to nevydržela a spojila i naše rty.