How I feel it [Sasusaku/Itasaku]

31.

Stála jsem opřená o umyvadlo a mokrou rukou jsem si promnula zátylek. Když se otevřely dveře, nevnímala jsem nově příchozí osobu do té doby, než se ke mně pomalu přibližovalo klapání podpatků. Vedle mě stála vysoká brunetka ve fialových šatech.
,,Jsi v pořádku? Jsi tu dlouho, Itachi mě za tebou poslal, má o tebe starost." zazněl její hlas a ke mně dolehl s lehkou ozvěnou, kterou vytvářela místnost.
,,Jo, v pořádku." hlesla jsem v odpověď.
,,Nevypadáš tak." zavrtěla hlavou.
,,Já jen..." povzdychla jsem si a znovu se podívala na své ruce svírající okraj umyvadla.
,,Jen co?" pozvedla obočí a ruku si dala v bok.
,,Jen mě to zaskočilo." přiznala jsem se.
,,Co tě zaskočilo?" nechápavě se na mě zadívala.
,,Nechala sis Itachiho jméno." vydechla jsem.
,,Co? Itachiho jméno?" vytřeštila na mě svoje hnědé oči.
,,Příjmení. Představuješ se jako Uchiha." vysvětlila jsem naprosto zřejmou věc.
,,Jméno Uchiha nosím stejným právem jako Itachi. Narodila jsem se tak. Jsme s Itachim vzdálení příbuzní, máme stejné příjmení." vysvětlila s pobaveným úšklebkem na tváři.
,,A-Ale já myslela, že jste s Itachim byli spolu." zamračila jsem se teď zase nechápavě já.
,,To ano, v této rodině to není nic tak neobvyklého a navíc jsme opravdu dost vzdálení příbuzní. A další věc je ta, že to chtěli naši rodiče." pokrčila rameny.
,,Takže to bylo nucené?" stále jsem nechápala.
,,Z Itachiho strany určitě. Já se do něj zamilovala a bývala bych si ho vážně i vzala, ovšem Itachi se tomu vzepřel, postavil se rodině a rozešel se se mnou i přes to, jak nekonfliktní a uspokojující náš vztah byl. To je asi tak všechno k naší love story." pokrčila lhostejně rameny, ale bylo cítit, že jí to lhostejné vůbec není. Už jsem se nadechovala říct něco dalšího, ale její ostrý hlas mě zarazil.
,,Myslím si, že není vhodná doba šťourat do minulosti, do které ti nic není. Dnes je Itachiho významný den a myslím si, že bys tu spíš měla být ty pro něj. Přebírat firmu nebude každý den." odvětila přísně.
,,Přebírat firmu? Otec mu svěřil firmu?" vytřeštila jsem na ní oči.
,,Fugaku má nějaké zdravotní problémy a musí trochu ubrat a proto ho celé vedení přeřadilo na dceřiné společnosti a Itachi bude ředitelem firmy. Kdyby bylo na Fugakovi, tak Itachi nedostane nic, ale nemůže mu upřít jeho schopnosti a obrovský potenciál, který Sasuke zkrátka nemá. Itachi je možná z pohledu rodičů neposlušné dítě, ale jako ředitele firmy ho zvolilo celé vedení. Proti tomu se nedá postavit. Tak se uprav a co nejrychleji se vrať zpátky k Itachimu, ať má klid." řekla mi a pomalým krokem odcházela z toalet.
,,Počkej! Itachi o tom ví? O tom přebírání firmy?" křikla jsem po ní. Proč mi o tom neřekl? Tohle je přeci věc, o které by mi měl říct!
,,Podívej se, tohle není žádný hloupý stánek s kytkama, který můžeš komukoliv jen tak věnovat. Tohle je velká, prosperující a seriózní firma a ředitel firmy se vybírá dlouhou dobu a Itachi o tom už takovou dobu i věděl. Musely se prověřit jeho schopnosti a dovednosti, než vedení dospělo k tomu, že právě on převezme firmu. Taky se o to dlouho snažil. Víš ty o něm vůbec něco?" štěkla po mě zpátky a práskla dveřmi. Myslí si to, co všichni tady. Že nejsem pro Itachiho dost dobrá. Vedle něj bych neměla stát já, ale právě někdo jako je ona. Teď ho ale musím podpořit a udělat to, co je správné. Alespoň pro tuto chvíli. Vytáhla jsem z kabelky pudr, lehce si ho nanesla na obličej, zkontrolovala svůj make-up v zrcadle a konečně vyšla z toalet.

,,Sakuro! Itachi tě hledal, ale už musel jít, začíná hlavní program a já musím taky. Pojď, honem do hlavního sálu." vzal mě Shisui za ruku a vedl mě do sálu. Itachi už stál na pódiu hned vedle svého otce. Shisui mě nechal před pódiem a sám vyskočil k Itachimu. Naklonil se k němu a do ucha mu řekl pár slov. Pak převzal mikrofon a začal do něj vesele mluvit.

,,Všechny vás tu srdečně vítám. Než začneme s oficiálním programem, mám milou povinnost oznámit velkou novinu pro nás všechny." začal Shisui.

,,Asi většina z vás tuší, že ve vedení došlo k menším změnám a tak nebudu toto prohlášení nijak protahovat. Náš ředitel Uchiha Fugaku se rozhodl, že pod svá křídla převezme naše dceřinné společnosti a křesla ředitele firmy se vzdá. Pomyslné žezlo ředitele naší firmy přebírá Fugakův starší syn a můj velmi dobrý přítel Uchiha Itachi." řekl Shisui a všichni začali tleskat. Fugaku si s Itachim podal ruku a Itachi pak s úsměvem převzal mikrofon.

,,Děkuji vám za projevenou důvěru. Děkuji všem, kteří mě podporovali a kteří mi pomáhali. Děkuji i svému otci za pomoc a zkušenosti, které mi předal. Budoucnost firmy, inovace a změny, které plánujeme, budu řešit ve své části v oficiálním programu, kde vám představím veškeré mé plány pro tento rok a rok následující. Ale firemní záležitosti přenechám do oficiální části. Omlouvám se, nejsem příliš dobrý v projevech, spíše než slovy tak raději přesvědčuji svými činy, což doufám, že všem dokážu při mém působení na postu výkonného ředitele firmy. Než přejdeme k oficiálnímu programu a záležitostem naší firmy, ještě bych rád udělal jednu věc." otočil se na Shisuie a ten z kapsy saka něco vytáhl, co okamžitě předal do ruky Itachimu.

,,Je tu osoba, která mě podporovala a pomáhala mi jenom tím, že vedle mě byla. Rád bych tento výjimečný večer udělal ještě výjimečnějším." pomalu šel po schůdkách z pódia, zatímco mluvil. Očima vyhledal mě a mým směrem se i vydal. Zastavil se přede mnou. Rozhlédla jsem se a viděla všechny ty oči upřené na nás dva. Itachi poklekl na levé koleno a otevřel přede mnou malou krabičku, ve kterém se nacházel prsten s poměrně velkým kamínkem. Vyděšeně jsem se podívala do Itachiho očí, ve kterých se odrážela jeho jistota.
,,Sakuro, vezmeš si mě?"