Superhero

23.kapitola

Michelle
Byli jsme už u domu. A já zazvonila. „Děkuju že jsi me vyprovodil," řekla jsem tiše. „Za nic," usmál se a ja taky, pri tom jsem ale popotahla nosem. „Už neplač," řekl. Pověděla jsem mu totiž co všechno se stalo. Za krátkou chvíli se dveře rozleteli a vystoupila z nich máma. Okamžitě mě vzala do objetí a pevně me stiskla. Po chvíli se odtáhla. „Děkuju.. eee.. kde je Peter,"zeptala se. „Nikde..pohádali jsme se,"rekla jsem. Měla jsem takovou chuť říct že je Peter spiderman ale neudělala jsem to. Jedna půlka mě to chtěla, ale druhá jakoby ho chtěla chránit. Přeci je to tajemství. „Děkuji že jsi mi ji přivedl...“ zaváhala. „Freddie,“ rekl pohledný hnědovlasý kluk a podal mamce ruku. Ta ji přijala a potřásla si s ním. ,,Víš co,Freddie? Pojd dovnitř dát si něco dobrého." řekla mamka. ,,To je dobrý,já už půjdu domů,ale děkuji." usmál se. ,,No dobře,je to na tobě, ale peču ty nejlepší sušenky...". ,,Mami!" okřikla jsem ji...moje máma je dost vlezlá. ,,Freddie by rád šel domů tak jo nepřesvedcuj o tom jak mame dobre sušenky..stejně je jíš jenom ty."
Freddie se zasmál.. ,,Pardon,"omluvil se. ,,To je v pohodě," usmála se máma, ,,ráda jsem tě poznala Freddie.
,,Já vás taky pani Jonnesová," a uz byl na odchodu. Předala jsem mámě Tessu a mamka odešla.
,,Ještě jednou děkuju," řekla jsem. ,,Nemáš za co." Dal mi ruce kolem pasu a objal mě. Já jsem mu je omotala kolem krku. Dlouhou chvíli jsme se objímali a pak se odtáhli. A ano,už nějakou tu dobu se Freddiemu líbím jak jsem si všimla..pořád mě nenápadně sledoval ve škole...."nenápadně". Když jsme se od sebe odtáhli, dal mi ruku na tvář a začal se ke mně naklánět. Taky jsem se začala pomalu přibližovat,a když uz jsme byli od sebe tak pět centimetrů,něco v hlavě mi řeklo STOP! ,,Eee asi by jsi..." ,,Ehm..jo." ,,...měl jít." Nastala ta trapná chvilka. ,,Tak zitra ve škole..ahoj," řekl a dal mi pusu na tvář a ještě mi pohladil vlasy. Já celá překvapená rychle zareagovala: ,,Ahoj a dobrou noc." ,,Dobrou," usmál se na mě krasavec.
Rychle jsem zalezla do postele a přemýšlela nad tím co se právě stalo..po chvilce jsem usnula.

Ráno
Vzbudil mě sluneční svit. Odkryla jsem se a zase jsem měla přímý pohled na moje zahnisané ruce..fuj! Seběhla jsem dolů po schodech,všude bylo strašné ticho. ,,Mami?!!“ Nic. Byla jsem tam sama teda jen s Tessou. Byla jsem zvyklá každé ráno vídat obličej táty a mámy. Ukápla mi jedna slza při vzpomínce na tátu. Sedla jsem si ke stolu a jen tak beze hnutí koukala do blba. Na snídani jsem se vykašlala a šla si vyčistit zuby a obléct se. Vzala jsem si na sebe černé džíny černé průsvitné dírované tričko s dlouhým rukávem a na to černou koženku.  U dveří jsem si nazula vyšší černé boty. Ještě jsem vyběhla s Tessou na chvili ven a pak jí dala jídlo. Podívala jsem se na hodiny a bylo 7.15, nejvyšší čas vyrazit na autobus.

Peter
Bylo 7.15.
May říkala že mě hodí do školy autem,tak jsem si mohl přispat..celou noc jsem nespal až pak asi na hodinku jsem usnul. Celou noc jsem přemýšlel o tom co se stalo s Michelle. Jak zjistila že jsem spiderman? vrtá mi to hlavou. Já vím ona je chytrá ale stejně nevim. Rozhodl jsem se vstát ale kdyz jsem se podíval na deku tak byla celá od krve...kurva ta ruka..měl jsem celý kloubky od krve a když jsem se tak na ni koukal tak mě to přimělo myslet na Michelle a pomyšlení na ní mi nahrnulo slzy do očí. Seděl jsem na posteli s hlavou v dlaních. ,,Petere!pohni!“zavolala May. Nereagoval jsem. ,,Petere notaaak," opět zařvala. Zase jsem nic neřekl. Po chvilce přišla do pokoje a když mě uviděla řekla smutným hlasem: ,,Petere, copak se děje?" Zakroutil jsem hlavou. ,,Ztratil jsem ji...Michelle..tak moc ji miluju a ztratil jsem ji." rozbrečel jsem se. ,,Petere miláčku...nějak to vyřešíte. Musíš jí dát čas. Vzpamatovává se z toho co se stalo..jen jí dej čas. Promluv si s ní a buď v klidu." ,,Díky May," řekl jsem. ,,Ale teď už se připrav ať nepřijedeme pozdě."

Dojeli jsme ke škole, rozloučil se s May a vystoupil z auta. Nasadil jsem si batoh na záda a šel do školy. ,,Peteree," někdo na mě zakřičel. Ned. ,,Čau kámo," řekl. ,,Čau," řekl jsem unaveným hlasem. ,,Hej,co se děje?“zeptal se, ,,máš úplně červený voči." ,,Jo já vím,moc jsem nespal." ,,Jseš v pohodě? Viděl jsi co bylo ve zprávách?“ ,,Jo viděl,ale přísahám,že to bylo úplně jinak. Já ho nezabil,ale Michelle si to myslí, nějakým způsobem musela zjistit že jsem spiderman," zašeptal jsemjsem, ,,a teď se mnou nejspíš nemluví." ,,Tak za ní běž a řekni jí, že to bylo úplně jinak." ,,No budu muset..stejně mě ani nebude poslouchat."

Vešli jsme do školy a tam mě hned upoutala pozornost ona.  Byla celá v černém a celá bledá, vlasy neupravené a celá rozespalá. Né že by mi záleželo na tom že není upravená nebo tak..vypadala jako by ji bylo špatně, jako by se měla každou chvíli zhroutit. Stála opřená o skříňky a v ruce měla kapesník. Opatrně jsem  přešel k ní. ,,Michelle?"