Ach jak miluju ty lidi!
Povídky a říkanky -
a ty rozmanitý styly.
Ty krásné příběhy plné zvratů,
které láskou plné byly,
co veškerou mojí naději v lidstvo skryli.
Přijdu na úvodku Wattpadu -
ta by mohla nésti moto:
"Knihovna lyrického odpadu".
Na mě vykoukne obrázek vnadných žen,
né vážně tohle není špatný sen.
První příběh plný hrubek,
sexu, milování a roztažených půlek.
Druhý plný semene a vibrujících mašin,
"Tohle není možný" ve své hlavě už teď plaším,
tohle prostředí špatně snáším,
při pohledu na věk pisálků se o krok zpátky vrátím,
a pak znova stránku načtu,
"Bože, já snad děti mlátit začnu".
Ve 13 už to píše,
jak to píču holce líže.
Jak to támhle dělal Míše
a nebo jak se udělal přímo v díře.
Co na říci mám?
Světla z toho zhasínám.
S depresemi usínám,
že ve 13 letech děti se šukáním zkušeností mají víc, než já teď mám.
YOU ARE READING
Náhodná poezie všedního života
PuisiZnáte to - sedíte doma na pohovce nebo ve školních lavicích a najednou vás napadne nějaká ta božská poezie, která by vám určitě přinesla Nobelovu cenu za literaturu. Je jedno jestli se bavíme o politice, lásce nebo o jiných krásných věcech všedního...
