BIG.DEAL

25. Who are you?

Tak, jak jsem slíbila, tady se další kapitola :) Konečně zase nějaká akce :D

Jak jsem si přečetla v komentářích předchozí části, někomu Daniel v příběhu chybí, někdo ho nesnáší.. Zvláštní :D No, uvidíme jak to s ním bude :) Teď si ale užijte další kapitolu :)

         Než jsem vešla dovnitř, zarazila jsem se u dveří a pozorně poslouchala. Takhle místnost byla většinu času prázdná a jediný, kdo sem chodil jsem byla já. Pomalu jsem dveře otevřela. Naskytl se mi pohled na vcelku velkou místnost s žíněnkou pokrývající polovinu podlahy, pár činek ležících u pravé stěny a velký, červený boxovací pytel, do kterého tvrdě bušila mě velmi známá osoba. Liam.         "Co tu blbneš?" Zeptala jsem se ho líně, jakoby to nebylo víc než zřejmé. Zarazil se uprostřed pohybu a krátce na mě pohledl. "No, muffiny nepeču." Ušklíbl se a uštědřil boxovacímu pytli pořádnou ránu pěstí. Instinktivně jsem se trochu odtáhla. To, že si nepodal Thomase s Bradem mě zaráželo víc a víc. "Co tak koukáš?" Zeptal se, když se všiml mého zahloubaného pohledu. "Nemůžu uvěřit tomu, že ses nechal unést." Mírně jsem zakroutila hlavou. Zasmál se, čapl boxovací pytel do rukou aby ho zastavil a otočil se na mě. "Nemám rád násilí." Pokrčil jednoduše rameny. Cože? Proto stojí u boxovacího pytle a před chvílí do něj mlátil jako šílenec? Ukázala jsem na boxovací pytel a nadechla se k otázce, byl však rychlejší. "Ale i přesto chci být připravený." Odpověděl dřív, než jsem se stihla zeptat a z rukou si stáhl boxerské rukavice. Pozorně jsem sledoval jak zamířil k několika činkám a bez většího rozhodování sáhl po dvou nejtěžších. S trochu překvapeným pohledem jsem sledovala, jak bez větších obtíží činky střídavě zvedá. "Doháje to nejde!" Pronesl zamyšleně. Mluvíl spíš sám k sobě než ke mě. Činky odložil a jedním rychlým pohybem si přetáhl Danielovo tričko přes hlavu. No do háje! Vytřeštila jsem oči a zmateně na něj pohlédla. Všiml si toho. "Ty rukávy jsou děsně úzký." Vysvětlil a odhodil triko stranou. Uchechtla jsem se. "A to jsem si myslela, že je Daniel namakanej." Šeptla jsem tak aby mě neslyšel a otočila se k boxovacímu pytli, který se již v minulosti stal mým nepřítelem a já si na něm vybila zlost. Občas mi sloužil i při cvičení mých bojových schopností. Jemně jsem do něj šťouchla pěstí, trochu se rozhoupal. Nevšímala jsem si Liamova pohledu, který jsem nemohla nezaregistrovat, a sáhla po rukavicích, které před chvílí odhodil.

        Už dlouho jsem se nepostavila boxovacímu pytli, jakožto soupeři. Byl tedy čas vrátit se do starých časů, kdy jsem ještě trénovala z Danielem. Vrátit se do toho nebyl takový problém. Každá další rána byla tvrdší a mířená přesnějí než ta předchozí. Měla jsem sama ze sebe vážně dobrý pocit. Nakopla jsem pytel ze strany a zasadila ještě pár dalších úderů, když mě někdo čapl za boky a zastavil tak mou další plánovanou ránu. "Co je?" Zavrčela jsem na Liama aniž bych se na něj otočila. "Zkus u toho tak strašně nepovlávat. Když se zpevníš, půjde to líp a rána bude mít lepší účinek." Poradil mi a následně se ode mě odtáhl. Zkusila jsem řídit jeho radami ale nešlo to. "Musí to být přirozené zpevnění." Poznamenal Liam, aniž bych se na něj podívala, věděla jsem, že se smál. V jeho hlase to bylo zkrátka poznat. Položil mi dlaně na boky ještě jednou. "Musíš se u toho hýbat, to je jasný ale na druhou stranu to nesmí vypadat tak strašně divně." Zkusila jsem se jeho radami řídit ještě jednou ale prostě to nešlo. "Musíš..." "Ne! Pšt!" Prudce jsem se k němu otočila a zvedla ukazováček abych mu naznačila, že má sklapnout ale jelikož jsem stále měla rukavice, minulo se to účinkem. "Nezajímá mě, jak špatně jsem na tom s technikou. Hlavní je, že umím svou sílu použít, kde je potřeba. Tebe bych třeba složila na lopatky stejně jako Daniela a všechny ostatní." Něco takového bych neplácla, kdybych nevěděla, že mojí výzvu přijme. Ano, Daniela i všechny ostatní jsem vždy poslala k zemi ale Liam byl jiná liga.